V životě se často pokoušíme nějak změnit či ovlivnit chování druhých lidí. Doma se snažíme změnit chování svých partnerů či dětí, učitelé ve škole se pokoušejí změnit chování žáků, šéfové usilují o změnu chování svých podřízených. Pokud se nám to nedaří, hledáme příčiny, snažíme se to nějak zdůvodnit. Příčiny ale často bývají jinde, než je vidíme.

Než budete číst dál, vybavte si jednu věc, nějaké konkrétní chování, které byste rádi změnili u jednoho konkrétního člověka, a zatím v tom nejste příliš úspěšní.

Mýtus: Pokud se změna nedaří, je problém v člověku

Pokud chceme něco změnit u druhých lidí a nedaří se nám to, hledáme obvykle příčinu v jejich vlastnostech, schopnostech, způsobu myšlení. Myslíme si o nich, že jsou příliš konzervativní, líní, pohodlní, neochotní, neschopní, tvrdohlaví atd. atd.

Obvykle se domníváme, že pokud chceme u druhých lidí dosáhnout nějaké změny, musíme nejdřív změnit jejich myšlení nebo jejich vlastnosti, a to je velmi obtížné, ne-li nemožné.

Podobně když se nám nedaří něco změnit sami u sebe, máme tendenci obviňovat své vlastnosti a schopnosti (mám slabou vůli, nemám na to, jsem neschopný …). Nebo naopak své vlastnosti a schopnosti používáme jako ospravedlnění neúspěchů (prostě už jsem takový, starého psa novým kouskům nenaučíš …).

Psychologové tuto naši tendenci označují jako základní atribuční chybu: chování lidí přisuzujeme spíše tomu, kým jsou, než tomu, v jaké se nacházejí situaci.

Říkáme například: „Můj partner se nikdy nezmění, protože je tvrdohlavý“. Žádný člověk ale přece není tvrdohlavý (nebo třeba pohodlný či neochotný) vždy, ve všech situacích. Určitě jste se už mnohokrát setkali s tím, že se nějaký člověk za určité konkrétní situace zachoval zcela jinak, než jak jste ho znali a co jste u něj předpokládali.

Řada psychologických studií ukazuje, že naše chování je mnohem více ovlivněno konkrétní situací, v které se právě nacházíme, než nějakými našimi trvalými charakteristikami. A to, do jaké míry je naše chování ovlivněno prostředím, si většinou vůbec neuvědomujeme!

Pravda: Důležitější je situace, podmínky, prostředí

Překvapivou pravdou o změnách tedy je, že to, co se na první pohled zdá být problémem osoby, je často problémem situace. Změně v mnoha případech nebrání ani tak osobnostní vlastnosti či schopnosti konkrétního člověka, jako spíše prostředí, ve kterém se pohybuje a vnější podmínky, které ho ovlivňují a nasměrovávají jeho chování určitým směrem. Vnější podmínky fungují jako určité mantinely, které usměrňují náš pohyb.

Pokud tedy chceme, aby se lidé změnili, můžeme jim to usnadnit tím, že jim usnadníme cestu, tj. že nějak změníme situaci, upravíme prostředí. To, co se jeví jako obtížná změna (změnit myšlení lidí) tak často můžeme převést na mnohem snadnější změnu (upravit prostředí či situaci tak, aby maximálně usnadnila žádoucí chování, a naopak znesnadnila nebo zcela znemožnila chování nežádoucí).

Představte si, že jste úředníkem dopravního odboru na magistrátu a máte vyřešit následující problém: V určité čtvrti vašeho města dochází k častým dopravním nehodám na jedné křižovatce. Pokud byste byli odpovědní za řešení této situace a řídili se přitom atribuční chybou, mohli byste usoudit, že obyvatelé této čtvrti jsou špatnými řidiči, a nařídit jim dodatečné hodiny v autoškole. Nebo byste si mohli myslet, že jsou zdejší lidé agresivní a bezohlední, a spustit osvětovou kampaň za lepší chování za volantem. Obě opatření by byla zdlouhavá, obtížná a nákladná, navíc s nejistým výsledkem. Naštěstí existuje mnohem jednodušší řešení: nechat na křižovatku nainstalovat semafory. Tato jednoduchá změna prostředí bude mít pravděpodobně okamžitý účinek a počet nehod se dramaticky sníží.

Nebo ve vaší firmě dochází k častým pracovním úrazům na jednom stroji? Můžete vinit lidi z lehkomyslnosti a neopatrnosti a opakovaně jim promlouvat do duše. Můžete hledat příčinu v jejich neznalosti a uspořádat další školení BOZP. Anebo prostě nainstalujete na dané zařízení ochranný kryt, který lidem jednoduše nedovolí strkat ruce tam, kde hrozí riziko.

Druzí lidé podobným způsobem v praxi často formují naše chování tím, že nám nějak upraví prostředí. Zaměstnanci supermarketů ovlivňují, jaké zboží si koupíme, tím, na jaké místo v regále ho umístí, nebo na co nalepí cedulku "sleva". Zaměstnavatelé se snaží ovlivnit náš pracovní výkon například přesazením do „open space“ kanceláře. O působení vnějšího prostředí na lidské chování dobře vědí pracovníci v marketingu a reklamě.

Také nežádoucí návyky se snáze mění při změně prostředí. Je například prokázané, že pro kuřáky je snadnější skoncovat s kouřením na dovolené. Lidem, kteří mají problémy s alkoholem, pomůže třeba změnit trasu obvyklé cesty z práce - tak, aby na ní nebyla žádná hospoda nebo bar. 

Mezi vnější vlivy patří i různé vnější stimuly, motivační pobídky (například vyplácení prémie za docházku spolehlivě snižuje nežádoucí absence pracovníků).

Jedna moje klientka bojovala s nežádoucími stravovacími návyky svojí malé dcery - během jídla se v talíři jen tak povrtala a pak se během dne cpala sladkostmi. Asi nepřekvapí, že opakované vyčítání, kárání a rozčilování se nepřinášelo žádné výsledky, stejně tak obviňování manžela "po kom to dítě je". Ale když klientka začala přemýšlet o vlivu prostředí, našla několik jednoduchých opatření, které skutečně zafungovaly. Například z domácnosti na určitou dobu odstranila všechny sladkosti. Naopak dala na stůl stále dostupnou mísu s čerstvým ovocem a zeleninou. A za snědený oběd okamžitě následovala malá odměna v podobě přečtení pohádky.

Atribuční chyba často slouží jako dobrá výmluva nebo ospravedlnění, pokud se nám nedaří změnit chování druhých lidí. "On je prostě takový a s tím se nedá nic dělat". Ve skutečnosti to, co vypadá jako "problém charakteru" (lidé jsou líní, neochotní, nespolehliví) lze často vyřešit pomocí změny prostředí!

Co byste mohli upravit či změnit na vašem prostředí či situaci tak, aby to vám nebo druhým lidem usnadňovalo žádoucí chování?

Jaká změna by naopak znesnadňovala nežádoucí chování?

Napište svůj komentář do diskuse!