Co myslíte, že je pro lidi více motivující: Když mají před sebou krátkou cestu, ale jsou teprve na začátku, anebo když je čeká delší cesta, ale už z ní mají část za sebou?

Pokud jste zvolili druhou možnost, odpověděli jste správně (alespoň to potvrzují psychologické průzkumy).

Chceme-li tedy lidi úspěšně motivovat ke změně, potřebujeme jim dát pocit, že už přece kus cesty ušli, že jsou ve skutečnosti blíže cílové čáře, než by si mysleli.

Motivujte slony

Náš "slon" (instinktivní a emocionální část naší psychiky) se totiž nechá velice snadno demoralizovat a odradit. Potřebuje tedy neustále ukazovat na to (a chválit za to), co už zvládnul. Byť by to bylo jenom to, že ušel první krůček.

Protože v životě (a zejména v práci) máme tendenci brát pozitivní věci jako samozřejmé, zapomínáme lidem zdůrazňovat, co už dosáhli, co už vybojovali, co už se jim podařilo. Málo se ohlížíme dozadu, na ten kus cesty, co už jsme ušli, a spíše se soustředíme na to, co máme ještě před sebou, jaká dálka nás ještě čeká a kolik práce nás to ještě bude stát. Divíte se pak, že se do toho našim "slonům" nechce?

Slon také nesnáší věci, které nepřinášejí žádnou okamžitou odměnu. Aby se vůbec zvednul ze země, musíme ho ujistit, že ten úkol nebude tak strašný.

Představte si, že jste doma už dlouho neuklízeli a je tam pěkný binec. Říkáte si, že byste tedy měli uklidit pěkně zgruntu, že by to chtělo opravdu generální úklid. Jenže to je velký úkol a zabere vám spoustu času! A strašně, opravdu strašně se vám do toho nechce. A tak si sami pro sebe najdete nějakou výmluvu a úklid odložíte "na jindy". Jenže v tu chvíli vám zavolá známý: "Jedu zrovna okolo a říkal jsem si, že už jsme se dlouho neviděli. Můžu se zastavit na kafe? Budu tam za pět minut!" Vrhnete se tedy do bleskového úklidu a vida, za pět minut vypadá obývák a kuchyň docela k světu!

Co kdybyste si tedy příště místo velkého úkolu (udělat doma generální úklid, zreorganizovat firmu ...) dali malý úkol (budu pět minut intenzivně uklízet, proberu jeden šuplík, udělám desetiminutový brainstorming s kolegy ...). Když se nám podaří začít, není už tak obtížné pokračovat. Už po pár minutách za sebou vidíte konkrétní výsledky, máte dobrý pocit, a třeba vám to dá i chuť ještě chvíli v tom pokračovat.

Rozbijte úkol na malé kousky

Když tedy před lidmi stojí nepříjemný úkol, kterému se instinktivně snaží vyhnout, je dobré jej rozbít na menší kousky. Vedou k tomu dvě možné cesty:

1. Omezit objem požadované "investice" (času, úsilí) - např. "Budu tomu dneska věnovat jen pět minut času a udělám jen to, co se dá za pět minut stihnout".

2. Naplánovat si dílčí milníky a (alespoň symbolické) odměny - např. "Ještě ujedu 100 km a dám si kafe", "Až dopíšu tuhle stránku, půjdu se projít" ... Je lepší upoutat pozornost na malé milníky, které jsou dosažitelné a viditelné, než na konečný cíl, který se může zdát příliš vzdálený. Když lezeme po žebříku, je také lepší soustředit se vždy na tu další příčku, než se dívat někam nahoru.

Důležité je lidi (a jejich "slony") vůbec zvednout a dostat je na cestu. A jakmile se už ocitnou na cestě a dosahují pokroků (třeba malých), je důležité, aby tyto jejich pokroky bylo vidět!

Je tedy dobré např. pracovní poradu začínat rekapitulací a oceněním toho, co se od minula podařilo. Výborná je i vizualizace - zaznamenávat jakékoli dílčí pokroky na tabuli nebo nástěnku, nalepovat si barevné lístečky, dělat si čárky ... Pokud dokážete lidi pochválit za dílčí kroky, získají tak sebedůvěru, že zvládnou udělat i další krok.

Americký basketbalový trenér John Wooden řekl novinářům, kteří se ptali na tajemství úspěchu jeho týmu: "Když zlepšíte něco málo každý den, budou se pravděpodobně dít velké věci. Nehledejte velká rychlá zlepšení. Pokoušejte se o malá zlepšení každý den. To je jediná cesta, jak můžete něčeho dosáhnout - a až toho dosáhnete, vydrží to".

A jaké je vaše tajemství na cestě k úspěšné změně?

Napište svůj komentář do diskuse!