Pokud po lidech chceme, aby se změnili, narazíme často na tvrdý odpor. Lidé se změnám brání, snášejí spoustu důvodů a argumentů, proč změna není možná, anebo navenek se změnou souhlasí, ale ve skutečnosti se chovají stále stejně. Máte také podobnou zkušenost?

Mýtus: Lidé mají vrozený odpor ke změnám

Na základě takových zkušeností tak často předpokládáme, že odpor či rezistence vůči změnám je vrozenou charakteristikou lidských bytostí, a jistě pro tento předpoklad dokážeme najít řadu důkazů. Někdy to vypadá, že lidé změnu odmítají, dokonce i když je pro jejich dobro!

Své by mohli vyprávět lékaři, kteří se marně snaží přesvědčit své pacienty, aby třeba přestali kouřit nebo začali žít zdravěji. Nebo manažeři, kteří se snaží získat své podřízené pro zavedení nových pracovních postupů nebo organizační změnu ve firmě.

Pravda: Lidé se brání, protože nemají jasno

Ve skutečnosti to, co vypadá jako odpor, je často jen nejasnost. 

Lékař například řekne pacientovi, že je důležité, aby změnil svůj životní styl a začal se zdravěji stravovat, jinak mu hrozí vážné zdravotní problémy. To je jistě dobré doporučení, a pacient s ním většinou i souhlasí. Jak to má ale konkrétně udělat? Co to znamená „zdravě se stravovat“? Má jíst méně často, nebo naopak častěji po menších dávkách? Co má do svého jídelníčku zařadit a co naopak vypustit? Co přesně si má dát na talíř ráno, v poledne a večer?

Manažer nabádá své podřízené, aby byli například více "klientsky orientovaní". Ale co to konkrétně znamená? Co přesně má pracovník udělat, když klient zavolá nebo když vstoupí do dveří? Nebo má klienta sám kontaktovat? Jak? Kdy? Jak často? Jak má zahájit a zakončit rozhovor s klientem? Co mu má nabídnout?

Je určitě dobré formulovat cíl, čeho chceme změnou dosáhnout. Samotný cíl ale nestačí, zejména když je příliš velký nebo dlouhodobý. Je třeba náš cíl nebo vizi převést do řeči každodenního chování a ukázat jedno místo, kde začít.

Pokud lidi žádáme o změnu v příliš obecné rovině, existuje obvykle mnoho cest a mnoho možností, jak této změny dosáhnout. A pokud mají lidé mnoho možností, nastupuje obvykle „paralýza z rozhodování“. Pokud nevíme přesně, co máme udělat, většinou nakonec neuděláme nic. Změna vzniká na úrovni jednotlivého rozhodování a chování (Co mám právě teď udělat?). A nejtěžší část změny se skrývá v konkrétních detailech.

V průběhu každého dne se minimálně tisíckrát rozhodujeme, co v příštích vteřinách či minutách uděláme. A pokud nevíme přesně, co dělat, uděláme to, co děláme obvykle, co už jsme předtím udělali mnohokrát, co je nám důvěrně známé. Prostě sklouzneme do svých obvyklých návyků a stereotypů. Jedeme na autopilota.

Dalším problémem při prosazování změn bývá naše netrpělivost a snaha dosáhnout změny co nejrychleji. Příliš pak tlačíme na pilu. Pokud po lidech chceme, aby změnili mnoho věcí (mnoho návyků) najednou, lidé jsou zahlceni, cítí se ohroženi a mají potřebu uchýlit se do bezpečí. A tou nejbezpečnější a nejznámější cestou je vždycky status quo, tak, jak to bylo dosud a jak jsme zvyklí věci dělat.

Proto je užitečné změnu zjednodušit. Vybrat jednu konkrétní věc, kterou má daný člověk dělat. Malý počet konkrétních pravidel, která má dodržovat. Dát lidem jednu jasnou instrukci – například "nepijte slazené nápoje", místo „žijte zdravěji“. „Vždy zhasněte při odchodu“ místo „šetřete energií“. "Zvedněte telefon nejpozději na třetí zazvonění" místo "buďte vstřícnější ke klientům".

Bratři Heathovi ve své knížce Proměna uvádějí následující příklad: Medicínští výzkumníci z Univerzity v Západní Virginii v roce 2004 chtěli přimět lidi ke zdravějšímu stravování. Nadváha je v USA skutečně vážným problémem. Výzkumníci získali prostředky na osvětovou kampaň. Kde ale začít? Bylo jim jasné, že obecné proklamace typu "Jezte zdravě", ani odborné rady typu "Doporučená denní dávka nasycených tuků je max. 18 gramů", nemají příliš nadějí na úspěch. Napadlo je, že většina Američanů pije mléko, které je sice důležitým zdrojem vápníku, ale také významným zdrojem nasycených mastných kyselin. Spočítali, že kdyby lidé přešli z plnotučného na nízkotučné mléko, kleslo by okamžitě významným způsobem množství nasycených tuků v jejich jídelníčku. Jak ale Američany přimět, aby začali pít nízkotučné mléko? Úvaha byla následující: Lidé obvykle zkonzumují to, co mají doma. Snědí a vypijí to, co mají v ledničce nebo ve spíži. A doma mají to, co si předtím nakoupili. Problém se tak výrazně zjednodušil: není třeba měnit chování lidí při stravování. Stačí změnit jejich chování při nákupu. Na základě této myšlenky spustili výzkumnící v Západní Virginii rozsáhlou kampaň v místních sdělovacích prostředcích, která obsahovala jedno jednoduché poselství a jednu jednoduchou výzvu. Poselství znělo: "Jediná sklenice plnotučného mléka obsahuje stejné množství nasycených tuků, jako pět plátků slaniny". A výzva zněla: "Kupujte nízkotučné mléko!" Po této kampani se tržní podíl nízkotučného mléka zvýšil z 18 na 41%.

Pokud chcete, aby se lidé změnili, dejte jim čistý a jasný směr. Nepomůžou nám ani obecné vize, ani podrobné mnohostránkové manuály. To, co potřebujeme nejvíce, je malý počet jasných a jednoduchých pravidel nebo instrukcí, kterými se lidé můžou v konkrétním okamžiku řídit.

Jakou konkrétní instrukci nebo konkrétní pravidlo můžete lidem dát v souvislosti se změnou, o kterou usilujete?

Napište svůj komentář do diskuse!