Důležitá otázka týkající se času zní: V jakém čase vlastně žijete? Žijete v minulosti, v přítomnosti nebo v budoucnosti?

Lidé žijící v minulosti mají často pocit, že dříve bylo všechno lepší: jídlo bylo chutnější, lidé byli slušnější, tráva byla zelenější … Stýská se jim po starých dobrých časech a každá jejich druhá věta začíná „A pamatuješ, jak tenkrát …“. Rádi si prohlížejí staré fotografie, promítají záběry z dovolených, dívají se na filmy pro pamětníky. V takovém srovnání se jim samozřejmě současnost jeví jako něco nedokonalého, problematického, obtížného.

Lidé žijící v přítomnosti se většinou zaměřují pouze na současný okamžik a nic jiného je nezajímá. Minulost už byla a stejně ji nemohou změnit, a kdo ví, co bude v budoucnosti. Podstatné je to, co je dnes. Výhodou tohoto přístupu je, že se tito lidé dokáží radovat i z maličkostí a intenzivně si vychutnávat každou příjemnou chvilku svého života. Nevýhodou může být jistá lehkomyslnost co se týče budoucnosti: proč se nyní omezovat, uskromňovat, proč šetřit peníze, proč trávit čas studiem, když nikdo neví, co bude zítra?

Lidé žijící v budoucnosti jsou soustředěni na něco, co teprve nastane. Často říkají věty začínající „Až dostuduji …“, „Až si našetřím …“, „Až děti vyrostou …“. Když ale tato doba konečně nastane, často nevědí, co mají dělat, nedaří se jim „konečně začít žít“. Proto si raději rychle stanoví nový cíl, novou metu v budoucnosti. Někdy s údivem zjišťují, že prožili celý život čekáním na něco, co se nedostavilo.

Pokud se svým životem nejste zcela spokojeni, měli byste si položit otázku, ve kterém čase převážně žijete. Ani jeden extrém není ideální. Abychom dosáhli našich cílů, potřebujeme být zaměřeni na budoucnost. Abychom si dokázali výsledků naší práce a snahy užít, musíme umět žít také v přítomnosti. Minulost je zase významná jako zdroj poučení, vědění a zkušeností. Důležité je, že se můžeme vědomě rozhodnout, ve kterém čase chceme žít a můžeme se vědomě pohybovat mezi všemi třemi časovými rovinami.