V koučování se vždy zaměřujeme na řešení, hledání možných cest, dosahování výsledků a cílů. Naopak zaměření na problémy, stěžování si a hledání viníků do koučování nepatří, i když je to přístup, který je mezi lidmi (a v české populaci zejména) velmi rozšířený. Pokud chce kouč dosáhnout výsledku s druhými lidmi nebo prostřednictvím druhých lidí, musí je umět přeorientovat z negativního do pozitivního modu myšlení, z problémového do výsledkového rámce.

Proto je důležité, aby kouč sám myslel pozitivně. Pozitivní přístup k životu by snad měl být přímo součástí DNA každého kouče. Naše myšlenky, představy a očekávání totiž často fungují jako sebenaplňující se předpovědi a výrazně ovlivňují výsledky, kterých pak skutečně dosáhneme.

Jak jste na tom vy? Umíte myslet pozitivně? Otestujte si svoji schopnost pozitivního přístupu na následujících otázkách:

Jak odpovíte, když se vás někdo zeptá na vaše cíle a záměry do budoucna?

Začnete mluvit o tom, co v budoucnosti chcete, čeho chcete dosáhnout? Dokážete popsat "v barvách" vaši vizi budoucnosti, žádoucí budoucí stav?

Nebo spíš začnete mluvit o tom, co vám v současnosti nevyhovuje, co nechcete, co se vám nelíbí, čeho byste se chtěli zbavit?

Čeho si všímáte na věcech kolem sebe a jak je popisujete?

Díváte se na věci spíš z té pozitivní stránky a dokážete na všem najít něco dobrého? Vidíte svoji sklenici s vodou spíš jako poloplnou, než jako poloprázdnou?

Mluvíte o situacích, které vás čekají, spíš jako o výzvách a příležitostech, nebo jako o problémech?

Čeho si všímáte na lidech kolem vás?

Všimnete si spíš jejich silných stránek, jejich dovedností a schopností, toho, co už umí a v čem jsou dobří?

Nebo se zaměřujete spíš na jejich slabé stránky, hledáte na nich chyby a nedostatky?

Když vás čeká nějaká obtížná situace, jaké očekávání si předem vytvoříte?

Očekáváte spíš, že to dopadne dobře, že uspějete? Myslíte si, že tu situaci zvládnete?

Nebo si spíš vytváříte obavy, že to nezvládnete, že to pokazíte, že selžete?

Když uložíte druhému člověku nějaký úkol, co obvykle předpokládáte?

Věříte v jeho schopnosti a potenciál a předpokládáte, že ten úkol zvládne?

Nebo máte tendenci už předem pochybovat o jeho schopnostech a spíše očekáváte, že si s tím nedokáže poradit?

Pokud o něco žádáte druhé lidi, jak formulujete svůj požadavek?

Vždy pozitivně - tj. žádáte je o to, co chcete, aby udělali? Např. "Přijďte na poradu připravení", "Zhasněte prosím na chodbě" nebo "Ukliďte si před odchodem svůj stůl".

Nebo často používáte předponu NE a říkáte lidem, co nemají dělat? Např. "Nechoďte na porady nepřipravení", "Nenechávejte rozsvíceno na chodbě" nebo "Nenechávejte ten nepořádek na stolech"

V jakých situacích byste se chtěli naučit myslet a mluvit více pozitivně? Jak by to ovlivnilo vás samotné, k čemu by to bylo dobré? Jak by to asi ovlivnilo vaši komunikaci s druhými lidmi?

Mnoho úspěchů v posilování pozitivního přístupu vám přeje váš kouč Irma Bohoňková!