V minulém newsletteru jsem psala o tom, jak podpořit kreativitu týmu a získat od účastníků facilitovaného setkání co nejvíce nápadů či návrhů řešení. Ale co dál? Jak dosáhnout toho, aby se tým na jednom návrhu shodnul? Co když se každému z účastníků zdá lepší jiný návrh?

Tady nastupuje další z důležitých dovedností facilitátora - umět tým dovést ke shodě.

Zúžení výběru

Z mnoha návrhů, které "leží na stole" (nebo lépe - jsou zapsané na flipchartu nebo na tabuli) nejdříve potřebujeme udělat "užší výběr" - vybrat ty, na kterých budeme dále pracovat nebo mezi kterými se budeme definitivně rozhodovat.

Jako facilitátor můžeme použít některou z osvědčených metod, například:

Metoda puntíků

Každý účastník dostane několik (např. 3 - 5) nalepovacích puntíků a může je umístit k těm návrhům, které se mu nejvíce zamlouvají. Buď může dát všechny své puntíky k jednomu návrhu, nebo je rozdělit mezi více návrhů. Do užšího výběru pak postoupí ty návrhy, které dostaly celkově největší počet puntíků. Pokud nemáme nalepovací puntíky, nevadí, účastníci mohou dělat fixem k návrhům na flipchartu barevné tečky nebo čárky. Tato metoda je rychlá a umožní nám vyselektovat i velký počet návrhů.

Metoda váženého hodnocení

O něco sofistikovanějším postupem je vážené hodnocení. Nejdříve se dohodneme na kritériích, podle kterých budeme jednotlivé návrhy posuzovat (např. cena, rychlost realizace, pravděpodobnost úspěchu ...). Každému z kritérií pak přiřadíme váhu - od nejdůležitějšího po nejméně důležité. Všechny návrhy pak postupně ohodnotíme na škále 1 - 10, a to u všech kritérií. 10 bodů dáme tomu návrhu, který je podle daného kritéria nejpříznivější. Nakonec vypočítáme vážené hodnocení každé alternativy vynásobením bodové hodnoty váhou kritéria, a sečteme všechny body. Do užšího výběru postupují návrhy, které získaly nejvíce bodů. Tato metoda je náročnější na čas, proto je vhodná tam, kde původních návrhů není příliš mnoho.

Můžeme použít i obě metody po sobě jako dvě kola selekce. Ideálně by nám měly zbýt 2 - 3 návrhy, se kterými budeme dále pracovat.

Rozhodnutí pro jeden návrh

Než přistoupíme k definitivnímu výběru jednoho návrhu nebo alternativy, je dobré si v týmu ujasnit, co rozumíme pojmem shoda. Lidé si často myslí, že k tomu, aby souhlasili s nějakým návrhem či rozhodnutím, musí být přesvědčení, že je tím nejlepším možným. A že je tedy třeba přesvědčovat ostatní tak dlouho, dokud tomu nebudou věřit všichni. Ale to může dosažení shody značně komplikovat, pokud v týmu existují rozdílné názory na to, co je to "to nejlepší". Hrozí, že strávíme spoustu času vzájemným přesvědčováním se, a k jednotnému výsledku stejně nedojdeme.

Jako užitečnější se ukazuje, pokud si definujeme shodu slovy "Mohu s tím žít a podpořím to". Dosažení shody v týmu je často uměním kompromisu. K určitému návrhu mohu mít jisté připomínky, a pokud by rozhodnutí bylo jen na mě, pár věcí bych asi změnila. Ale pokud je po diskusi jasné, že většina členů skupiny s návrhem nemá problém, a moje výhrady nejsou zcela zásadní, mohu se rozhodnout se s tímto postojem k návrhu připojit.

Pokud se rozhodujeme mezi dvěmi či více návrhy, můžeme použít například tyto techniky:

Pravidlo většiny

Pro jednotlivé návrhy se hlasuje, je vybrán ten, který získal nejvíc hlasů.

Pravidlo velké většiny

Předem se dohodneme, že vybrán bude jen takový návrh, pro nějž hlasovala velká většina (např. 60%, nebo 75%) členů týmu. Pokud žádný z návrhů nedostal takovou podporu, znamená to, že o návrzích musíme dál diskutovat, upravit je, nebo vymyslet jiný návrh.

Pravidlo pěti prstů

Při hlasování o návrhu každý člověk zvedne ruku s jedním až pěti vztyčenými prsty, čímž vyjádří míru své podpory pro probíraný návrh:

• 5 prstů = zcela souhlasím,
• 4 prsty = vpodstatě souhlasím,
• 3 prsty = vidím výhody i nevýhody, ale jsem ochoten/a souhlasit se skupinou,
• 2 prsty = spíše nesouhlasím,
• 1 prst = rozhodně nesouhlasím a nemůžu to podpořit.

Pokud všichni ukážou 5, 4 nebo 3 prsty, dosáhli jsme shody a návrh je přijat. Pokud někteří účastníci ukážou 1 nebo 2 prsty, dostanou příležitost vysvětlit zbytku skupiny, proč dali takové hodnocení, a navrhnout takovou změnu, aby pro ně bylo řešení přijatelné. O navržených změnách se pak opět hlasuje.

Silné a slabé stránky

U každého návrhu ve skupinové diskusi najdeme a sepíšeme jeho pozitiva a negativa. Pak vybereme návrh, u kterého pozitiva nejvíce převažují nad negativy. Nebo se pokusíme vytvořit další alternativní řešení, které kombinuje klíčové silné stránky původních návrhů.

A co když všechny pokusy o nalezení shody selhaly? I to se může stát. V takovém případě se v týmu dohodneme na tom, že jsme se zatím nedohodli, a určíme, co dál. Další postup v takovém případě může být například:

• Odložíme rozhodnutí - domluvíme se, že si to všichni necháme rozležet v hlavě, a vrátíme se k řešenému tématu s určitým časovým odstupem.
• Přizveme do týmu nové členy, kteří přinesou nový nezaujatý pohled na věc.
• Předáme rozhodnutí "vyšší instanci" - necháme rozhodnutí na někom jiném, může to být např. vyšší nadřízený, nebo nějaká nestranná osoba.
• Necháme rozhodnout náhodu - pokud jsou návrhy, mezi kterými se rozhodujeme, více méně vyrovnané, můžeme losovat nebo si hodit korunou.

Mnoho úspěchů při hledání týmové shody vám přeje váš kouč Irma Bohoňková!