V letošním roce se ve svých newsletterech budu zabývat nejčastějšími chybami, které lidé dělají v komunikaci.

Člověk je tvor společenský a základem našeho fungování ve společnosti je, že dokážeme s druhými lidmi komunikovat, že se dokážeme na důležitých věcech domluvit. Život není vždy procházka růžovým sadem. Často se dostáváme do obtížných situací, musíme řešit problémy, jsme ve stresu, nestíháme, máme toho moc. To se děje doma i v práci. A právě v takových situacích je pro nás nejtěžší se domluvit a dohodnout.

Proč spolu bojujeme?

Ať už komunikujeme s druhými v práci nebo v rodině, ať je kontext a okolnosti jakékoli, všichni děláme stále stejné chyby a padáme do stejných pastí. I když jsou naše záměry sebelepší (někomu něco vysvětlit, rozumně se domluvit …), výsledkem je často nedorozumění, vzájemné obviňování, zhoršení vztahu, napětí, konflikt.

„Jak je to možné?“, ptáme se sami sebe. Vždyť jsem přece měl/a ty nejčistší úmysly. Vždyť jsem přece jen chtěl/a přispět k vyřešení situace. Vždyť jsem mu/jí přece chtěl/a pomoci!

Pokud já jsem O.K. a mé záměry jsou čisté, v čem je tedy problém? Odpověď se zdá být nasnadě: Problémem jsou ONI! Problémem jsou ti druzí!

Pokud usoudíme, že problémem jsou ONI, vidíme často jen dvě možné strategie:

1.       Usoudíme, že ONI by si přece měli sami uvědomit, že … (například že nemají pravdu, jejich názory jsou špatné, měli by přestat dělat toto a začít dělat ono). V takovém případě MY neděláme nic a čekáme, až se ONI změní. Případně jim to různými způsoby nepřímo naznačujeme. Případně o NICH – ale zásadně bez NICH – říkáme, jak jsou ONI špatní, sobečtí, nespolehliví …

2.       Nebo usoudíme, že JE přece musíme přesvědčit o tom, že jejich názory nebo chování jsou špatné, a že JE musíme přimět, aby se změnili. V takovém případě JIM to opakovaně říkáme, apelujeme na ně, naléháme na ně, tlačíme na ně.

První strategie je pasivní. Výsledek není obvykle žádný (kromě toho, že v nás roste napětí a hněv). Ale ONI se stále nemění! Jen atmosféra doma nebo v práci houstne. Druhá strategie je aktivní. Výsledek je jasný a předvídatelný – druhá strana se začne bránit! Čím víc tlačíme, tím víc je její obrana silnější. Často dokonce přejde do protiútoku. Situace se však nevyřeší, možná se dokonce ještě zhorší.

Výsledkem obou těchto strategií je boj. Rozdíl je jenom v tom, jestli ho vedeme otevřenými prostředky (konflikt, hádka, hlasitá výměna názorů), nebo skrytými prostředky (kritizování, pomlouvání, osočování atd.).

Bojovat spolu mohou dva lidé, dvě skupiny (v práci často dva různé útvary nebo zástupci různých profesí), nebo to může být „všichni proti všem“.

Důsledky boje jsou v každém případě zhoubné, a to jak pro nás osobně, tak pro celek, jehož jsme částí.

Boj s sebou vždycky nese stres a napětí, a dlouhodobý stres prokazatelně škodí našemu zdraví. Narušuje naši psychickou rovnováhu a je příčinou mnoha psychosomatických nemocí.

Pokud se boj odehrává v rodině, trpí tím všichni. Vztahy se zhoršují, negativní emoce bublají, roste vzájemná nedůvěra. Mezi lidmi vyrůstají pomyslné zdi a hranice, které jsou někdy tak silné a vysoké, že komunikace přestane proudit vůbec. Lidé spolu vůbec nemluví, a dokonce ani nechtějí. A když spolu pak někdy přece jen mluví, všechno se tím jenom zhorší. Většina partnerských rozchodů a rozvodů je způsobená právě špatnou komunikací.

Boj, který se odehrává na pracovišti, má také řadu fatálních důsledků. Snižuje se výkonnost a efektivita lidí. Lidé věnují více času a energie vzájemným šarvátkám, než své práci. Problémy zůstávají nevyřešené, naopak se kumulují. Pokusy cokoliv změnit selhávají. Roste nemocnost (nemoc je jednou z forem úniku ze stresového prostředí). Zvyšuje se fluktuace. Podrážděnost a nespokojenost zaměstnanců se přelévá i mimo firmu a v konečném důsledku tím trpí i klienti či dodavatelé. A protože svoje emoce nedokážeme odložit na vrátnici, napětí se přenáší i do rodin a osobních vztahů.

V opravdové bitvě obvykle vítěz bere vše. Když ale v rodině nebo v práci jeden vyhraje, znamená to, že druhý nebo druzí prohráli. A v důsledku toho prohrávají všichni!

Máme tedy jinou možnost? Existuje jiná alternativa?

Odpověď zní ANO! Je jí konstruktivní spolupráce.  Je jí efektivní komunikace. Je jí učící se rozhovor.

Schopnost dobře a efektivně komunikovat není nějaká naše vrozená vlastnost, kterou buď máme, nebo nemáme. Je to dovednost. Můžeme se to naučit. Můžeme se v tom zlepšit a zdokonalit. Učíme se to vlastně celý život.

Má to jenom jeden háček. Pokud chceme opravdu zlepšit komunikaci, ať už doma nebo v práci, musíme zapomenout na naše přesvědčení „Problémem jsou ONI“. Musíme začít sami u sebe a sebekriticky se podívat na naše vlastní myšlení a jednání. Musíme vystoupit ze své zóny komfortu. Nečekat, až se změní druzí (stejně se nikdy nedočkáme), ale začít pracovat sami na sobě.

Jste ochotní to udělat?

Pokud ano, sledujte mé newslettery i v dalších měsících. Podíváme se společně na to, jaké nejčastější chyby v komunikaci děláme, jaké nejčastější zbraně v našich komunikačních bojích používáme, a čím je můžeme nahradit.

Přeji vám mnoho úspěchů v únoru 2016!

Váš kouč Irma Bohoňková