Už se vám někdy stalo, že jste kývli na požadavek druhé strany, aniž by vám bylo zcela jasné, co vlastně slibujete a k čemu se vlastně zavazujete? Kolega vám například řekl „Můžeš mi pomoci s tím projektem?“ a vy jste mu to odkývali. Je vám v tu chvíli ale naprosto jasné, v čem přesně má vaše pomoc spočívat a co od vás kolega doopravdy očekává?

Někdy máme obavu se ptát, abychom nevypadali hloupě nebo neochotně. Pak se nám může stát, že přijmeme závazek, aniž bychom věděli, k čemu přesně se zavazujeme. Když nám to později dojde, opět se bojíme zeptat, protože pak bychom přece vypadali jako tuplovaní hlupáci.

Někdy přijmeme požadavek automaticky, ze zvyku. Jsme přece vstřícní a ochotní lidé! Náš šéf se na nás přece může vždycky spolehnout!

Odvaha ptát se je výrazem naší odpovědnosti, jak vůči druhému člověku, tak sami k sobě. Pokud vám požadavek není zcela jasný, ptejte se:

• Co konkrétně má být uděláno?
• Co je cílem? Jak mají vypadat výstupy nebo výsledky?
• Kdo to má udělat? Kdo ještě se na tom bude podílet?
• Dokdy to má být uděláno?
• Jakou pomoc nebo podporu můžete očekávat od žadatele?
• Proč to má být uděláno? Jaký je význam a smysl tohoto požadavku?
• Jak žadatel pozná či změří, že byl požadavek splněn?

Teprve když je vám zcela jasné, co od vás druhý člověk chce, můžete se vědomě rozhodnout a požadavek buď přijmout, nebo odmítnout.