Pod časový tlak se spolehlivě dostaneme, jestliže přijmeme více úkolů, než jsme schopni zvládnout. Proč to tedy často děláme? Někdy z potřeby ukázat okolí i celému světu, jak jsme skvělí a výkonní. Často z nedostatku odvahy přiznat, že něco nezvládneme, že něco je nad naše síly. Mnohdy nedokážeme nový úkol odmítnout z obavy, jaké to pro nás bude mít důsledky, co si o nás budou druzí lidé myslet a jak se budou cítit.

Situaci, do které se mnoho lidí z těchto důvodů dostává, výstižně popisuje Timothy Gallwey: "Každý den si sestavujete seznam úkolů, stanovujete si priority a pokoušíte se, aby na konci dne nezůstal na seznamu ani jeden nesplněný úkol. Den po dni přidáváte úkoly a pokoušíte se je zvládnout jenom proto, abyste následující den mohli přidat další. Na konci dne máte dobrý pocit, že jste ze seznamu mohli vyškrtnout 149 položek. To všechno se může dít, aniž byste se zamysleli, jaký smysl jednotlivé aktivity mají. Jediné, co víte, je to, že "je to potřeba udělat". Něco děláte a děláte a děláte ... říkáte tomu práce, a vracíte se domů vyčerpaní a frustrovaní, podráždění a nedůtkliví, ale svým způsobem hrdí na to, že jste "tvrdě pracovali". Možná jste na chvíli odvrátili hrozící nebezpečí. Možná jste uhasili několik požárů. Pokročili jste ale při realizaci skutečného cíle a smyslu vaší práce? A přinášela vám práce radost? Bavila vás?"

Zamyslete se nad otázkami:

• Kdybyste měli skutečně zodpovědně vykonat všechny činnosti a úkoly, které jste přijali, kolik času byste na to potřebovali?
• Kolik času máte skutečně k dispozici?
• Neslíbili jste náhodou druhým více času, než máte? Pokud ano, nejednáte čestně: je to jako byste druhým lidem vystavovali nekryté šeky.

Jednou z cest, jak se naučit lépe využívat svůj disponibilní čas, je pokusit se ze všeho nejdříve odhadnout, kolik času budu potřebovat na každou činnost či úkol, který mám na seznamu. Než se do něčeho pustíte, zkuste nejdříve vyslovit či napsat váš odhad, jak dlouho vám to bude trvat. Pak to porovnejte se skutečnou dobou trvání. Výsledky vás možná překvapí. Většinou máme tendenci čas potřebný na vykonání nějaké práce podceňovat. Toto cvičení vás naučí čas mnohem lépe vnímat a v důsledku toho s ním efektivněji nakládat.

Aby nám úkoly nepřerostly přes hlavu, musíme občas umět říci NE. Důležité přitom je vyslovit svůj nesouhlas jasně, energicky a asertivně. To, co nám často brání vyslovit odmítnutí, jsou nevyslovené obavy:

• Jak se bude druhá osoba cítit?
• Jaké to bude mít důsledky?
• Bude mé odmítnutí přijato vážně?

Vyrovnat se s první obavou pomáhá toto přesvědčení: Když říkáte NE, odmítáte žádost, neodmítáte osobu. Často totiž podvědomě předpokládáme, že lidé budou považovat odmítnutí za zavržení své osoby. Ale tak tomu nemusí být. Záleží na formulaci, kterou použijete. Kromě toho můžete být odpovědní za svoje vlastní emoce, ale nikdy nemůžete přijmout zodpovědnost za to, jak se budou druzí lidé cítit. I když vaše odmítnutí vyvolá v druhém člověku negativní emoce (naštvání, zklamání apod.), jsou to jeho emoce a je na něm, jak se s nimi vyrovná.

Obavy z důsledků odmítnutí jsou často iracionální - řada lidí má od dětství zafixovaný imperativ, že spolupracovat a pomoci druhým lidem je nutné téměř za jakoukoliv cenu. Tento imperativ bývá častější u žen než u mužů a sovisí s naší výchovou a rannými zážitky. Zeptejte se sami sebe: Co se skutečně stane, jestliže odmítnu? Co nejhoršího by se mohlo stát?

Vaše odmítnutí bude přijato vážně, pokud je vyslovíte jasně a jednoznačně. Použijete-li pouze nepřímé a částečné odmítnutí, situace pro vás i pro druhého zůstane nejasná a nepřehledná. Výroky jako "Moc se mi to zrovna nehodí" nebo "Raději bych to přenechal někomu jinému" si druzí lidé moho vyložit tak, že to nakonec stejně uděláte.

Jak tedy přesvědčivě a jasně vyslovit NE?

• Neříkejte příliš mnoho zbytečných slov a neomlouvejte se. Když říkáte "ne", nemusíte vysvětlovat důvod, ani se omlouvat, pokud sami nechcete nebo to není nutné z profesionálních důvodů. Vyhýbejte se slovu "lituji" nebo "bohužel". Použijte neutrální slova jako "Za této situace moje odpověď zní ...", "Důkladně jsem to promyslal a ...".
• Neotálejte a nezdržujte se. Když jste řekli, co jste chtěli říci, skončete to. Zavěste telefon, opusťte místnost nebo zcela změňte téma hovoru. Jesliže to neuděláte, je tu riziko, že začnete své rozhodnutí dodatečně vysvětlovat a ospravedlňovat se, čímž pouze zpochybníte, že jste své odmítnutí mysleli vážně.
• Nenechte sebou manipulovat a vzbuzovat pocity viny. Na případné manipulativní výroky odpovídejte asertivně, např.: "Rozumím vám, ale moje rozhodnutí je ...".