Pozitivní zpětná vazba je důležitým nástrojem motivace. Posiluje chování, které je oceňováno, upevňuje dosažené výsledky, povzbuzuje k další snaze a aktivitě, pomáhá překonávat překážky. Proto je i v koučování oceňování klienta důležitým nástrojem kouče. Totéž samozřejmě platí při jakékoliv práci s lidmi.

Schopnost oceňovat druhé ale není automatická, ne každý to umí. Ne každý dokáže dávat pozitivní zpětnou vazbu správným způsobem. Otestujte si, jak jste na tom vy:

Dokážete při každém rozhovoru najít něco, co můžete na druhém ocenit?

Byť by to byl jen minimální pokrok, snaha, dobrý úmysl, vynaložené úsilí, odvaha se do něčeho vůbec pustit - i když to třeba nedopadlo podle vašich představ?

Nebo s pochvalou a oceněním zacházíte jako se šafránem a řídíte se heslem "Pokud nekritizuji, chválím"?

Končíte každý rozhovor povzbuzením druhého člověka?

Vyjádříte mu své přesvědčení, že danou věc (úkol, problém) zvládne, vyzdvihnete jeho silné stránky, které mu v tom pomohou, dodáte mu odvahu se do věci pustit?

Nebo jste vůči druhým lidem spíše skeptický a máte tendenci vyjadřovat pochybnosti o schopnostech druhých?

Pokud chválíte, děláte to konkrétně a adresně?

Říkáte druhým lidem jasně, co konkrétně na jejich výkonu nebo výsledku oceňujete? Snažíte se pojmenovat konkrétní žádoucí chování a posílit jej pochvalou?

Nebo se vaše pochvaly omezují na obecné výroky typu "Dobrá práce" nebo "Jen tak dál"?

Snažíte se druhé lidi "přistihnout" při úspěchu, při dobrém výkonu, abyste je za ně mohli pochválit a ocenit?

Všímáte si na prvním místě toho, co druhý člověk udělal dobře, co se mu povedlo?

Nebo se zaměřujete spíš na chyby a nedostatky, a dobrou práci považujete za samozřejmost?

Kdy jste naposledy pochválili své podřízené, kolegy, svého partnera, děti ...?

Bylo to dnes, nebo nejpozději včera?

Nebo už si sami nedokážete vzpomenout?

V jakých situacích byste chtěli druhé lidi více oceňovat? Jak by se to projevilo na jejich motivaci?

Mnoho úspěchů v oceňování vám přeje váš kouč Irma Bohoňková!