Když od druhých lidí něco chcete, dokážete jim to jasně sdělit? Dokážete jasně formulovat svůj požadavek?

Není to vůbec tak samozřejmé, jak by se zdálo, a je to další z oblastí komunikace, kde lidé dělají mnoho chyb a kde vzniká mnoho nedorozumění.

Jak na to jde František?

Mistr František přichází ke konci směny na dílnu a vidí, že je tam značný nepořádek, na podlaze jsou poházené prázdné kartony od materiálu. Chce, aby jeho podřízení dílnu uklidili. Dokáže jim to jasně říci?

Pokus č. 1

Mistr zvolá mocným hlasem: "Zase se tady válí ty kartony!"

Očekává, že se někdo z podřízených okamžitě sebere a začne je uklízet. Ale co to, nic se něděje!

Byl jeho výrok jasnou žádostí? Zdá se, že ne. Šlo spíš o obecné konstatování a popis skutečnosti. Často se domníváme, že náš požadavek si lidé přeci musí "přečíst mezi řádky", že jim přeci musí být jasné, co chceme, aniž bychom to museli výslovně říct. Ale pokud místo jasné žádosti použijeme obecné konstatování, lidé s ním naloží tak, jak budou sami chtít, nějak si ho interpretují - my ale bohužel nevíme, jak. Nevidíme totiž druhým lidem do hlavy.

Pokus č. 2

Když se nic neděje, mistr to zkusí znovu: "Ty kartony je třeba uklízet!".

Teď už přece lidem jasně říká, že je mají uklidit - nebo snad ne? Pořád se totiž nic neděje.

Mistr se totiž pořád pohybuje v rovině obecného konstatování. S jeho výrokem lze jistě souhlasit, pro nikoho však není impulzem ke konkrétní akci.

Pokus č. 3

Mistr se tedy pokusí vyjádřit se jasněji: "Sakra, chlapi, nemohli byste to tu uklidit?"

Ale odezva zase žádná.

Jakou chybu udělal mistr tentokrát? Za prvé formuloval svoji žádost jako otázku - a na tu se může odpovědět ano, nebo taky ne. Forma otázky je spíš vhodná u zdvořilé žádosti, kdy dáváme druhé straně prostor naši žádost nepřijmout, a s případným nepřijetím i počítáme. Za druhé použil podmiňovací způsob (mohli byste?). Chlapi by jistě mohli - kdyby tedy chtěli. Za třetí byla jeho otázka negativně formulovaná (nemohli byste?). A pokud svoje otázky formulujeme negativně, přímo si tím říkáme o negativní odpovědi (Ne, nemohli).

Pokus č. 4

Tentokrát do toho jde mistr už napřímo: "Chlapi, ukliďte tady ty kartony!".

Je to pro jeho podřízené jasný požadavek? Možná už ano, ale možná taky ne - je totiž neadresný (Kdo konkrétně to má udělat? Všichni? Nebo jen někdo?), není termínovaný (Kdy to mají udělat? Hned? Za hodinu? Nebo stačí zítra?), možná postrádají i zdůvodnění (Proč to mají dělat? Jaký to má smysl? Má to nějaký význam, nebo je mistr jen tak buzeruje?). Požadavek možná není ani dostatečně konkrétní - jakou má František představu o uklizené dílně? Co přesně mají s těmi kartony udělat? Mají je odvézt do tříděného odpadu, nebo je stačí zašoupnout pod skříň?

Jak vypadá dobře zformulovaný požadavek?

Co se tedy můžeme naučit od mistra Františka? Když si to trochu zrekapitulujeme, dobře zformulovaný požadavek je:

• Adresný - je jasné kdo žádá, a koho žádá. Příjemcem žádosti je konkrétní člověk, nebo více konkrétních lidí, ne nějaká blíže nespecifikovaná skupina ("vy všichni").
• Konkrétní - je jasné, o co přesně žádáme a jak má vypadat žádoucí výsledek.
• Pozitivně zformulovaný - je jasné, co má nastat a jak to má vypadat, než co nemá být či jak to nemá vypadat.
• Termínovaný - je jasné kdy, případně dokdy, má být požadavek splněný.
• Zdůvodněný - je jasné, proč se to má udělat, jaký to má význam, v čem je to důležité. Lidé neradi dělají věci, které jim nedávají smysl.
• Odsouhlasený - nestačí jen svůj požadavek vyslovit, ale potřebujeme od druhých získat souhlas, přijetí našeho požadavku, závazek, že to skutečně udělají.

Co byste mistrovi Františkovi poradili? Jak by měla znít jeho žádost? Co přesně by měl svým podřízeným říct?

A jak by si mohl ověřit, že lidé jeho požadavku dobře porozuměli a že ho přijali?

Zkuste si v následujících dnech všímat toho, jak formulujete své prosby a požadavky. Jsou adresné, konkrétní, pozitivní, termínované a zdůvodněné? Je druhým lidem opravdu jasné, co potřebujete a chcete? Co byste mohli dělat jinak?

Váš kouč Irma Bohoňková