Lidé, kteří jednají reaktivně, jsou ve svém chování silně ovlivněni svým prostředím, okolnostmi, druhými lidmi. Své chování si interpretují jako přirozený důsledek těchto okolností. Slunečné počasí je „nakopne“ k aktivitě, mraky a déšť je „srazí“ dolů. Za jejich náladu či pocity vždy mohou druzí lidé („On mě naštval“, „Kvůli tobě se cítím špatně“, „Šéf mě stresuje“ …). Nebo své chování vysvětlují svými osobnostními charakteristikami („Já už jsem prostě takový“, „Čekání ve frontě mě vždycky rozčílí“ …). Často používají slova jako „musím“ a „nemůžu“ ("Musím to dodělat", "Nemůžu tam jít"). Často se cítí být obětí okolností a stěžují si na nespravedlnost osudu. Věci „se jim dějí“. Reaktivní chování je v podstatě rezignací na možnost cokoli ovlivnit. Reaktivně se chovají nejen jednotlivci, ale i celé firmy (např. firma spíše reaguje na to, co dělá konkurence, než aby cíleně směřovala k realizaci své vlastní vize, nebo pouze vyřizuje stížnosti zákazníků, než aby se pokoušela vztahy se zákazníky aktivně řídit).

Lidé, kteří jednají proaktivně, se cítí být nikoli obětí okolností, ale tvůrcem svého života. Takoví lidé jednají nezávisle na druhých. Rozhodují se v souladu s tím, o čem jsou přesvědčeni, že je důležité. Uvědomují ji, že v každém okamžiku mají vždy možnost volby a že se mohou sami rozhodnout, jak budou na vnější události reagovat a jak se budou cítit. Místo „musím“ a „nesmím“ říkají „chci“ a „nechci“ ("Chci tu práci dokončit", "Nechci tam jít"). Nečekají na to, co udělají druzí, ale sami se snaží situaci aktivně ovlivnit. V duchu si kladou otázky: „Čeho chci v této situaci dosáhnout?“ a „Co pro to mohu udělat?“. Proaktivita velmi úzce souvisí s převzetím osobní odpovědnosti za svůj život a věci, které se v něm odehrávají.

U každého z nás jsou samozřejmě zastoupeny oba typy chování, neboť ne všechny příčiny lze předjímat, ne všechny jsou v naší sféře vlivu. Proaktivního člověka nicméně poznáte na první pohled: Je to ten, kdo si tváří v tvář okolnostem pokládá otázku „Co já mohu udělat pro to, aby se okolnosti změnily v můj prospěch?“

Jinými slovy, proaktivita je převzetí osobní zodpovědnosti za to, že se věci stanou.