Jak se úspěšně vypořádat i s obtížným tématem rozhovoru nebo s obtížným komunikačním partnerem? Po celý rok vám ve svých newsletterech předávám užitečné tipy, jak si poradit i v obtížných komunikačních situacích. Pojďme si nyní zrekapitulovat pět důležitých zásad pro konstruktivní vedení rozhovoru:

1. Dobře zahajte rozhovor

Už před vlastním rozhovorem se připravte - uvědomte si, co je vaším cílem, co chcete dosáhnout, a co je pravděpodobně cílem vašeho partnera v rozhovoru. Při vlastním zahájení rozhovoru je pak užitečné:

Zarámovat rozhovor - říci partnerovi, o čem a proč chcete mluvit, a kolik času na to budete potřebovat,

Říci, co je vaším cílem - například sdělit, jak to vidím já, poslechnout si, jak to vidí on, dospět k nějakému společnému řešení ...

Popsat situaci z pohledu "třetího příběhu" - tak, jak by ji popsal nezávislý pozorovatel, např. "Mám dojem, že se oba na tu situaci díváme odlišně"

Nabídnout partnerovi přijatelnou roli - ne roli viníka nebo přičiny problému, ale např. roli pomocníka, poradce, partnera ("Potřebuji, abys mi pomohl pochopit ...").

2. Aktivně naslouchejte

Aktivním nasloucháním jsem se podrobněji zabývala v  minulém newsletteru . Aktivní naslouchání znamená:

Věnovat plně pozornost partnerovi v rozhovoru - soustředit se na to, co říká, nenechat se ničím rozptylovat ...

Klást otázky - s cílem dozvědět se více, poučit se (Pozor na otázky, které jsou ve skutečnosti zamaskovanou kritikou - např. "Musíš jet tak rychle?", "Ty věci tady necháš takhle rozházené?"),

Empaticky reagovat - pokusit se vcítit se do partnera a porozumět tomu, co asi prožívá, jak uvažuje ...

Parafrázovat - vlastními slovy zopakovat, co jste slyšeli,

Ověřovat si - zda a jak jste partnerovi porozuměli.

3. Mluvte za sebe

Své výroky předkládejte jako názory či domněnky, nikoli jako fakta či "jedinou pravdu". Například:

• "Můj názor je takový, že ...", 
• "Já si myslím, že ...", 
• "Já to vidím jinak ..."

4. Jasně formulujte své prosby a požadavky

Partnerovi v rozhovoru by mělo být jasné:

• o co konkrétně žádáte
• co má konkrétně udělat, 
• kdy to má udělat,
• co bude následovat v případě, že to udělá / neudělá.

Pozor na neurčité, abstraktní a nejednoznačné žádosti ("Měl bys s tím něco udělat", "Chtěla bych, aby ses víc snažil" ...).

Vždy se snažte ověřit si, zda a jak vám partner porozuměl - požádejte o zpětnou vazbu, zda byla vaše žádost či prosba pochopena a přijata.

5. Používejte techniku "přerámcování"

Vy už samozřejmě znáte a používáte techniky konstruktivní komunikace, ale co když je nezná váš partner? Co když komunikuje "nefér"? Co když vydává svoje názory za jedinou pravdu, obviňuje vás, kritizuje vás, podsouvá vám nekalé úmysly?

Technika "přerámcování" spočívá v tom, že vezmete podstatu toho, co partner říká, a "přeložíte" ji do konstruktivního jazyka. Například:

Partner říká:                                        Vy překládáte:

"Já mám pravdu!"                                "Je zřejmé, že na to máš jiný názor"

"Udělal jsi to schválně!"                         "Vidím, že to, co jsem udělal, tě pořádně naštvalo"

"Celé je to tvoje chyba!"                       " Uznávám, že jsem k tomu také přispěl"

"Jsi hrozný!"                                        " Zdá se, že se na mě opravdu hodně zlobíš"

"Můžeš za to ty!"                                  "Myslím, že jsme se na tom podíleli oba"

Zkuste si jako malé cvičení sami přerámcovat následující výroky:

• "Měl jsi mi to říct dřív!"
• "Takhle se to musí dělat!"
• "To je od tebe naprosto nezodpovědné!"
• "Jak jsi mi to mohl udělat!"
• "Schválně jsi vyprávěl tu příhodu na večírku, aby se mi všichni smáli!"
• "Jak si můžeš něco takového myslet?"