Lidé mají přirozenou tendenci bránit se změnám. Dokonce i v případech – což mnohé manažery přivádí k šílenství – když jsou to změny pozitivní a lidé z nich budou mít nějaký prospěch. Silný odpor samozřejmě vyvolávají změny, které lidi vnímají jako negativní, v jejichž důsledku se budou muset nějak omezit či uskromnit či přijdou o nějaké výhody.

Příčinou přirozené rezistence vůči změnám je v první řadě struktura a fungování našeho mozku. Lidský mozek se skládá z mnoha částí, které jsou z hlediska vývoje různě „staré“. Retikulární mozek, také zvaný „mozek plazů“, je starý cca 100 miliónů let. Jeho hlavní funkcí je starat se o tělo a udržovat ho v bezpečí. Působí jako jakýsi filtr, přes který procházejí všechny informace a podněty z vnějšího prostředí a retikulární mozek se ptá: „Není tělo v ohrožení?“ S retikulárním mozkem sousedí limbický systém, také zvaný „emoční mozek“, který je cca 50 miliónů let starý. Jeho funkcí je mimo jiné uchovávání stability. Náš emoční mozek chce, aby věci, na které jsme zvyklí, zůstávaly stálé a neměnily se. Funguje také jako filtr a při každém podnětu z vnějška se ptá: „Je to pro mě dobré? Neohrožuje to známé věci, stabilitu?“ Teprve nejmladší část lidského mozku, mozková kůra (neokortex) umožňuje vnímat a chápat souvislosti, plánovat věci do budoucnosti, uvědomovat si potřebu změn a vyvolávat snahu změny realizovat. Neokortex, také zvaný „racionální mozek“, je však starý „teprve“ cca 2,5 miliónu let. Pokud je člověk ve stresu nebo pod vlivem emocí, starší části mozku mají tendenci převzít vliv nad naším chováním a reakcemi.

Proč se tedy lidé brání změnám? Je to zejména z důvodu, že:

• Umožníme převzít kontrolu plazímu a emočnímu mozku (zejm. při pocitu ohrožení).
• Zaměřujeme se spíše na přítomnost a minulost, než na budoucnost. Nedokážeme si jasně stanovit priority a zaměřit se na to, co doopravdy chceme
(čeho se budeme muset vzdát x co získáme, kým se staneme).
• Nedokážeme opustit staré návyky.
• Máme negativní zkušenosti z minulosti, negativní systémy přesvědčení.

Každá změna vyvolává nejistotu a nejistota vyvolává obavy, například:

• Jsem vůbec schopen změnu zvládnout?
• Co když moje znalosti a schopnosti už nebudou použitelné a budu tudíž bezcenný?
• Co když se nové věci vyplývající ze změny nezvládnu naučit?
• Co když v důsledku změny přijdu o místo?

Důvodem rezistence vůči změně může být i neporozumění potřebě změny a její nezbytnosti.