Nejjednodušší a nejznámější rozhodovací technika vypadá takto: 

Každou možnost si napíšeme na jeden list papíru, který pak rozdělíme svislou čarou na dvě poloviny. Na pravou stranu si zapíšeme všechna pozitiva dané možnosti:

• Co mluví pro?
• Jaké má toto řešení výhody?
• Co dobrého mi to přinese?

Na levou stranu pak zapíšeme všechna negativa:

• Co mluví proti?
• Jaké to má nevýhody?
• Jaká mi to přinese omezení?
• Čeho se budu muset vzdát?

Někdy je už po tomto kroku jasné, pro jakou možnost se rozhodneme. Někdy se nám ale zdá, že seznam pozitiv a negativ je jaksi vyrovnaný, nic výrazně nepřevažuje. Pak si můžeme ke každé položce ve sloupečku „pro“ i „proti“ přidat ještě bodové ohodnocení. Zeptáme se sami sebe: Jak moc je pro mě tato věc důležitá? Pak ji ohodnotíme na škále 1 – 10 (1 = vlastně to vůbec není důležité, 10 = je to pro mě klíčové, velmi důležité). Nakonec sečteme kladné body ve sloupečku „pro“ a odečteme od nich záporné body ve sloupečku „proti“. Rozhodneme se pro tu možnost, která získala nejvíce bodů.