Přístup, zaměřený na řešení, vychází z předpokladu, že to, na co se soustředíme a na co zaměřujeme svoji pozornost, to posilujeme. Pokud se tedy zaměříme na problém a mluvíme o problému, posilujeme problém.

Přístup, zaměřený na řešení, se místo toho soustředí na situaci, kdy problém už neexistuje. Je tedy orientovaný na budoucnost, na cíl. Vyhýbá se popisu (a tím udržování) problémové situace, ale namísto toho popisuje žádoucí budoucí situaci – co bude jinak a jak to bude vypadat, až bude problém vyřešen. Nezaměřujeme se tedy na to, co nechceme (mít problém), ale na to, co chceme, čeho chceme dosáhnout, jak má vypadat žádoucí stav.

Přístup, zaměřený na řešení, se řídí těmito hlavními zásadami:

Když to není rozbité, nespravuj to. Pokud něco funguje uspokojivým způsobem, nemá smysl se v tom šťourat.

Když to funguje, dělej toho víc. Pokud nějaký postup fungoval v minulosti nebo vede k alespoň mírnému zlepšení situace v přítomnosti, je třeba takové věci zjistit a maximálně využít.

Když to nefunguje, dělej něco jiného. V lidské povaze existuje podivný sklon pokoušet se řešit problémy opakováním stále stejných věcí nebo postupů, které v minulosti neúčinkovaly.

Malé kroky mohou vést k velkým změnám. Řešení se dosahuje v řadě malých, zvládnutelných kroků. Předpokládá se, že jakmile došlo k malé změně, povede tato změna k řadě dalších změn. Změní li se jeden prvek v systému, musí se nakonec v důsledku toho změnit celý systém.

Řešení se nutně nemusí přímo vztahovat k problému. Na rozdíl od východiska „problém vede k řešení“ se nejdříve nezajímáme o problém, ale o to, co bude jinak, až problém bude vyřešen. Povaze a původu problému se věnuje jen velmi málo času, případně žádný.

Jazyk řešení se liší od jazyka problému. Když mluvíme o cíli a o řešení, používáme jiné výrazy, než když popisujeme problém. Jazyk problému je obvykle negativní (co je špatně), zaměřuje se na minulost (aby popsal vznik problému) a často sugeruje trvalost problému. Oproti tomu jazyk řešení je pozitivní, je v něm více naděje, zaměřuje se na budoucnost a sugeruje pomíjivost problémů.