Lidé, kteří zaujímají k životu tento postoj, věří, že naše reakce nejsou určovány pouze vnějšími okolnostmi. Věří, že vždy máme možnost volby. Na jakoukoli situaci můžeme odpovědět různými způsoby. I když nemůžeme ovlivnit vnější (dané) okolnosti a neneseme za ně odpovědnost, vždy jsme odpovědni za to, jak se vůči nim postavíme. Když budeme hrát karty, nemáme sice vliv na to, jaké karty dostaneme, ale můžeme si vybrat, jak s rozdanými kartami hrát. Vždy se můžeme snažit uhrát to nejlepší, co v dané situaci jde.

Když tvůrce řeší ve svém životě nějaký problém, vždy si uvědomuje, že a jak k tomuto problému sám přispěl. Uvědomuje si, že má-li nějaký problém, je on sám vždy jeho součástí a může nějak přispět k jeho řešení. Když se něco pokazí, snaží se zjistit, co může udělat, aby to napravil.

Tvůrce vždy považuje sám sebe za důležitou součást problému. Je připraven nést zodpovědnost, protože takto má věci ve svých rukou a může je ovlivnit.

Klíčovým pojmem je svoboda. Být tvůrcem znamená mít svobodu volby, svobodu rozhodnutí. Svoboda je schopnost odpovědět na jakoukoli situaci na základě své svobodné vůle, udělat to, co je podle nás nejlepší. Vybrat si takovou reakci, která bude co nejvíc v souladu s našimi hodnotami.

Svoboda a přijetí zodpovědnosti jsou dvěma stranami téže mince. Svoboda vyžaduje umět si přiznat, že na vytvoření problémů, se kterými se potýkáme, máme svůj podíl a za tento svůj podíl jsme plně odpovědní. Odpovědnost ale není totéž co vina. Tvůrce nehledá viníky, neobviňuje sebe ani druhé. Prostě uznává, že k vývoji situace sám přispěl a že možná mohl jednat jinak (efektivněji, rychleji, chytřeji, důstojněji …).

Pojem viny a snaha o hledání viníků často zatemňuje problém i možnosti jeho řešení. Když se mezi lidmi něco pokazí, má na tom svůj podíl každý z nich. Mám-li například nějaký pracovní spor s kolegou, já to mohu vidět tak, že za všechno může on, ale z jeho pohledu naopak za všechno můžu já. Skutečnou pravdou je, že jsme k této situaci přispěli oba.