Lidé, kteří zaujímají tento postoj, mají tendenci vysvětlovat všechny problémy výlučně jako výsledek sil přesahujících možnosti jejich vlivu. Vidí sebe sama jako naprostou oběť vnějších okolností. Takoví lidé věří, že:

• za jejich problémy může vždycky někdo jiný,
• nemohli udělat nic, aby těmto problémům předešli,
• neexistuje způsob, jak se s těmito problémy vypořádat,
• nápravu by měli zajistit „ti druzí“, kteří problém způsobili.

Žijí v podstatě ve stavu permanentního rozhořčení, protože druzí lidé neustále dělají něco, co by dělat neměli, nebo naopak nedělají něco, co dělat mají. „Oběti“ zaměřují svoji pozornost na ty aspekty situace, které nemohou ovlivnit. Cítí se být neustále ublížení a ukřivdění.

Oběť sama je „nevinná“ – ona za problémy přece nemůže, nemá s nimi nic společného. Když se něco pokazí, snaží se vždy najít viníka. Častý výrok oběti zní „Já za to přece nemůžu!“.

Být obětí je výhodné. Přesunout odpovědnost na vnější vlivy (počasí, inflace, chyby druhých …) je přece daleko pohodlnější, než ji vzít na sebe. Být v roli oběti může být dobrý způsob, jak zakrýt vlastní nekompetentnost.

Výhodné taktiky oběti se učíme už od dětství. Už malé děti většinou výborně znají způsoby, jak se zbavit odpovědnosti. Častou taktikou je „To samo“ (Hračka se rozbila. Pití se rozlilo). Jinou osvědčenou taktikou je „Za to může on / ona“ (On to rozbil. Ona si začala). Je úsměvné, jak často podobné výroky slyšíme z úst dospělých lidí, například na pracovních poradách (Klesl nám odbyt. Zvýšila se nám fluktuace. Za pokles odbytu rozhodně nemůžeme my, ale obchodníci / výroba / marketing …).

Trefné přirovnání  používá Fred Kofman v knize Vědomý business. Z pohledu člověka v roli oběti je život sportem pro diváky. Jejich místo není na hřišti, ale na tribuně. Tam si pohodlně sedí a neustále kritizují hráče a rozhodčí. Když jejich tým prohraje, rozhodně to není jejich vina.

Cenou za pocit „nevinnosti“ je však ztráta možnosti jakéhokoli vlivu. Protože se oběť nevnímá jako součást problému, nedokáže si sama sebe představit ani jako součást jeho řešení. A tak stále marně čeká, až se druzí lidé zlepší, napraví, až vyřeší její problémy …