Paradigmata kouče a délka koučování

01.12.2014 14:31

Na čem hlavně závisí rychlost a délka koučování při použití flexibilního modelu? Po ruce je hned několik odpovědí:

  • na rozsahu a závažnosti klientova tématu,
  • na časovém horizontu jeho cílů (krátkodobé x dlohodobé),
  • na schopnosti klienta dělat pokroky a nalézat řešení,
  • na jeho osobním tempu ...

Ve skutečnosti průběh koučování daleko více závisí na paradigmatech kouče: na jeho chápání toho, v čem spočívá jeho užitečnost jako kouče. Na jeho přesvědčeních o tom, jak má koučování probíhat a co je jeho nutnými součástmi. Tyto předpoklady kouče nemusejí mít ve skutečnosti příliš společného s potřebami a situací klienta. Významně ale ovlivňují dobu, potřebnou k úspěšnému dokončení koučování.

Nejdůležitější předpoklady kouče se týkají těchto oblastí:

Problém nebo řešení

Pokud jako kouč vnímám situaci tak, že existuje spojitost mezi klientovým problémem a klientovým řešením, a že klient nemůže dojít k řešení, pokud nepochopí podstatu a příčiny svého problému, budu možná trávit hodně času otázkami typu:

  • Jak to vypadá v současnosti?
  • Jak / kdy / kde se problém projevuje?
  • Co vás brzdí / blokuje?
  • Co vám brání dosáhnout cíle?

Pokud jako kouč věřím, že existuje řešení nezávisle na problému, můžu zcela přeskočit fázi rozebírání problému a mapování současné situace a ptát se rovnou například:

  • Kdybyste byl se svou situací spokojený, jak by to vypadalo?
  • Kdyby se naplnily vaše představy, co byste dělal/a jinak?
Koučování pak může postupovat mnohem rychleji a trvat kratší dobu.
 

Jak vzniká změna

Pokud jako kouč předpokládám, že úspěšná změna obnáší soustavné úsilí, soustředěnou a tvrdou práci ze strany klienta, a že změna je těžká, budu klást otázky jako:

  • Jaký bude váš první krok?
  • Co budete dělat dál?
  • Kdy se do toho pustíte?
  • Jak si ověříte, že to bylo úspěšné?

Na začátku dalšího sezení pak budu s klientem probírat dosažený pokrok, případně problémy, na které narazil:

  • Co jste skutečně udělal/a?
  • S jakými výsledky?
  • Co fungovalo a co nefungovalo?
  • Co se vám nepodařilo udělat a kde vznikly nějaké problémy?

Předpokládám vlastně automaticky, že klientova cesta k požadovanému výsledku bude nějakou dobu trvat a že mým úkolem jako kouče je na této cestě ho krok za krokem trpělivě doprovázet, sledovat a oceňovat jeho dílčí pokroky.

Pokud naopak jako kouč chápu změnu spíše jako důsledek vývoje klienta, jeho vnitřního nastavení, můžu se ptát například:

  • Jak poznáte, že jste udělal pokrok?
  • Čeho byste si všiml vy sám/sama, kdybyste se na škále posunul z 3 na 4? A čeho by si všimli ostatní?
  • Podle čeho poznáte, že už za mnou nepotřebujete chodit znovu?

Kompetence klienta

Jako kouč mohu předpokládat, že tento klient má problém a bude třeba začít hledat vhodné řešení (což bude samozřejmě nějakou dobu trvat).
 
Nebo mohu předpokládat, že klient už je na cestě k řešení a pravděpodobně si na toto naše sezení už přináší v sobě vlastní vhodné řešení.
 
Koučova paradigmata ovlivňují to, jak bude reagovat na sdělení klienta. A reakce kouče zase zpětně ovlivní klienta, to, jak bude vyprávět svůj příběh, jaké mu dá směřování. Klient se přizpůsobí koučovým reakcím (co kouč vyzdvihne nebo naopak přejde bez povšimnutí), bude mluvit zejména o tom, na co se kouč ptá. Pokud kouč projevuje zájem o překážky, obavy a problémy klienta, klient se přizpůsobí tomu, co se zdá koučovi důležité a v popisu své situace se bude podrobně zabývat těmito problémy. Pokud naopak kouč přednostně projevuje zájem o to, co už funguje, nebo aspoň částečně funguje, klient se bude více zabývat těmito náznaky řešení. Pokud se kouč bude ptát na postupné malé krůčky, klient si bude plánovat postupné malé krůčky. 
 
To je další z důvodů, proč by se klient ještě před zahájením koučování měl ptát, jaký model konkrétní kouč používá a z jakých myšlenkových směrů vychází.
A téma k zamyšlení pro kouče: Pokud koučování nevede k očekávaným výsledkům, pokud má klient tendenci se na něčem "zaseknout" nebo "zacyklit", pokud koučování probíhá - podle vás - příliš pomalu nebo příliš rychle, jak k tomu možná přispíváte vy sami a vaše vnitřní přesvědčení?

 

Zpět