Existuje úzká souvislost mezi schopností a ochotou přijmout odpovědnost a tzv. "ohniskem kontroly" (nebo také "místem řízení").

Lidé se od sebe liší tím, kde vidí příčinu toho, co se s nimi dějě a odkud převážně pramení jejich motivace. Jsou lidé s tzv. vnějším ohniskem kontroly, kteří mají tendenci vidět příčiny všeho, co se s nimi děje, ve svém okolí, ve vnějších událostech. Mají pocit, že o jejich životě rozhoduje „osud“ nebo náhoda. Když se jim něco podaří, prostě „měli štěstí“. Když se něco nepodaří, určitě zrovna „měli smůlu“. Často se domnívají, že věci ve svém životě nemohou nijak ovlivnit, a proto se o to ani nesnaží. Tito lidé obvykle potřebují vnější motivaci, ať už pozitivní nebo negativní (někdo zvenku jim za jejich chování „přidělí“ odměnu nebo trest).

Naopak lidé s vnitřním ohniskem kontroly jsou přesvědčení, že svůj život řídí sami a že mohou sami ovlivnit všechno, co se s nimi bude dít. Své úspěchy i nezdary přisuzují výhradně svým schopnostem, znalostem a nasazení (či jejich nedostatku). Jejich motivace obvykle pramení zevnitř, dokáží motivovat sami sebe a nepotřebují k tomu vnější stimuly. Jsou si vědomí toho, co je motivuje či demotivuje, co dokáže jejich motivaci posilovat nebo naopak oslabovat, a umějí s tím aktivně pracovat. Ke které skupině patříte spíše vy?

Řada psychologů se domnívá, že příčiny těchto rozdílů mezi lidmi leží v ranném dětství a rodinném prostředí. V ranném dětství se nacházejí důsledky chování (tj. odměny a tresty) mimo dosah člověka, přidělují nám je druzí lidé. Dítě se snaží hledat souvislost mezi svým chováním a jeho důsledkem (reakcí okolí). Pokud se člověk naučí, že mezi jeho chováním a výsledkem není žádný kauzální vztah (pokud je jeho rodinné prostředí rozporuplné, nepředvídatelné nebo málo vřelé), přestane účinně jednat. Příčiny toho, co se s ním dějě, pak přestane vidět sám v sobě, ale přisuzuje je nepředvídatelným vnějším okolnostem. Uvádí se také, že prvorozené děti mívají častěji vnitřní ohnisko kontroly, protože je od nich od malička požadována větší odpovědnost za sebe i např. za mladší sourozence.