Představte si, že jste si právě koupili nový elektrický spotřebič. Jak se naučíte s ním zacházet? Jaký postup pravděpodobně zvolíte?

• Přečtete si návod k použití a budete podle něj postupovat krok za krokem?
• Požádáte někoho, aby vám ukázal, jak se s tím zachází?
• Zkusíte to rovnou spustit, mačkáte různá tlačítka a sledujete, "co to udělá"?
• Využijete své znalosti fyzikálních zákonů a odvodíte si, na jakém principu přístroj pracuje?

Tak jako většina lidí, i vy pravděpodobně preferujete jeden ze čtyř základních způsobů učení se:

• Sdělení: někdo (učitel, trenér) nám něco sdělí, řekne, vysvětlí. Nebo si přečteme knihu, nastudujeme příručku.
• Imitace: pozorujeme někoho, kdo určitou činnost provádí, a snažíme se ho napodobit.
• Pokus a omyl: zkoušíme něco dělat a upravujeme svůj postup podle úspěšnosti či neúspěšnosti našich pokusů.
• Přemýšlení: učíme se tím, že vyhodnotíme informace, posoudíme možnosti, vyvodíme závěry a zvážíme možné následky.

Optimální je kombinace více způsobů. Například na semináři lektor nejdříve novou dovednost popíše a vysvětlí (sdělení), předvede (imitace) a pak nechá účastníky vyzkoušet (pokus a omyl).

Váš individuální učební styl dále do značné míry určuje to, k jakému senzorickému typu patříte, tj. jaký smyslový kanál preferujete při získávání informací.

Představte si, že se učíte na důležitou zkoušku. Nejvíce se toho naučíte, když:

• čtete si text z učebnice?
• podtrháváte a zvýrazňujete si v učebnici důležité pasáže?
• děláte si vlastní výpisky a poznámky?
• přeříkáváte si přečtený text nahlas?
• posloucháte text z audiokazety?
• požádáte někoho, aby vás vyzkoušel?

Lidé s převahou vizuálního vnímání (vizuální typy) potřebují věci vidět. Při zkoušce si například velmi přesně dokážou vybavit, že příslušná pasáž je v učebnici na straně 135 vlevo dole pod modrým nadpisem (ale možná už si nevybaví, co je tam vlastně napsáno). Při učení jim pomáhají vizuální pomůcky jako obrázky, grafy, použití barev ...

Lidé s převahou auditivního vnímání (auditivní typy) potřebují věci slyšet. Vyhovuje jim učit se nahlas, nahrávat si přednášky na diktafon a pak si je opět pouštět, poslouchat výukové kazety či CD. Při zkoušce si možná vybaví hlas lektora.

Lidé s převahou kinestetického vnímání (kinestetické typy) si potřebují věci osahat, vyzkoušet. Studovanou látku si potřebují propojit s nějakým pohybem, prožitkem (např. tím, že podtrhávají, vytvářejí si nějaké modely či pomůcky, přecházejí při učení po místnosti apod.).

Ke kterému z těchto typů patříte vy? Jaký způsob vnímání u vás převažuje?

Při učení se novým dovednostem je velmi užitečný koučovací styl učení. Při klasickém tréninku vám lektor obvykle věc vysvětlí, předvede a pak vás hodnotí a opravuje (děláte to dobře - špatně). Lektor-kouč vás pravděpodobně nechá, abyste si na důležité věci přišli sami. Při vašich vlastních pokusech vás nehodnotí, ale pozoruje a dává vám popisnou zpětnou vazbu. Vy si sami určujete, jak jste spokojeni se svým výkonem a podle toho korigujete své další pokusy. Tento styl učení je velmi efektivní např. ve sportu a při získávání nových dovedností z oblasti soft skills (například komunikačních nebo manažerských dovedností).