Každý jsme jiný, ale přece jsme si s jinými lidmi více nebo méně podobní.

Lidé odedávna toužili poznat sebe a druhé lidi, vyznat se v člověku. Snažili se předvídat a vykládat lidskou povahu například z ruky (chiromantie), nebo podle tvaru lebky (frenologie). Vytvářeli různé typologie, nejznámější je klasická Hippokratova a Galenova typologie čtyř temperamentů - sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik. V historii psychologie pak vznikla řada dalších osobnostních typologií. Proč je představa přiřazení člověka k nějakému osobnostnímu typu, jeho zařazení do konkrétní škatulky, tak přitažlivá? Osobnostní typ slouží jako jakási psychologická zkratka. Očekáváme, že poznání typu osobnosti člověka nám umožní například předvídat nebo dodatečně vysvětlovat jeho chování v různých situacích, hledat pro něj adekvátní způsoby motivace nebo odhadovat jeho profesionální úspěšnost v různých pozicích či funkcích.

Od představy, že každého člověka je možné jednoznačně zařadit do nějaké typové "škatulky", psychologie postupně přešla k představě bipolárních osobnostních dimenzí, kde je možné každého člověka někam umístit na škále mezi dvěmi extrémními polohami. Mluvíme tedy o psychologických preferencích. tak jako například při psaní spontánně preferujeme pravou či levou ruku, tak při vnímání, rozhodování, reagování na druhé lidi apod. automaticky preferujeme jednu či druhou psychickou funkci.

V květnovém čísle newsletteru "Cesta k úspěchu" se mimo jiné dozvíte:

• jaké jsou vaše psychologické preference a k jakému typu tedy nejspíše patříte,
• jak nejlépe jednat s lidmi odlišných typů.

Přeji Vám příjemné počtení a mnoho úspěchů v květnu 2010!