Někteří lidé namítají: „Já ale nejsem vůbec kreativní. Mě nic nenapadá“. Co pak?

Vzpomínáte, jak úžasně kreativní jsme byli, když jsme byli děti? Jak pracovala naše fantazie, jaké jsme měli báječné představy a nápady? Teď máme pocit, že nás nic nenapadá. Kam se naše kreativita poděla? Nebojte se, nezmizela. Stále tam je. Jen je možná trošku zastrčená stranou, zasypaná pod nánosy různých „dovedností“, které jsme za svůj život nasbírali. Vzpomínáte si, co nám říkali ve škole, doma, v práci? „Dělá se to tak a tak, je nutné přesně dodržet stanovený postup. Takhle je to správné, takhle se to osvědčilo, takhle se to tedy musí dělat. Hlavně si nic nevymýšlej, na nic se neptej, nevyrušuj … Nezaváděj nám tady žádné novoty, my víme nejlíp, co a jak. Drž se pravidel a předpisů, nebo bude následovat sankce, trest“. Někteří lidé tak svoji kreativitu odložili jako nepotřebnou či dokonce škodlivou až na dno své pomyslné truhličky vlastností a dovedností. Ale ona tam stále je, stačí ji vytáhnout na světlo a trochu oprášit. Můžete si svoji kreativitu představit jako ochablý sval, který zase bude fungovat k vaší plné spokojenosti, když ho začnete pravidelně posilovat.

Představte si, že žijete ve vesnické chaloupce a pro vodu chodíte přes louku ke studánce. Když přejdete louku poprvé, tráva se jen trochu ohne a pak se zase narovná. Když jdete popáté, stébla už zůstanou ležet. Po měsíci už ke studánce vede vyšlapaná pěšina. Z vaší cesty pro vodu se stal zvyk a ani vás už nenapadne jít jinam nebo jinudy. Jednoho dne ale zjistíte, že voda ve studánce vyschla. Co můžete udělat? Jaké máte možnosti? Než budete číst dál, zkuste si vzít čistý papír a tužku a napište všechno, co vás napadne.

Mě napadá třeba, že:

• Můžete chodit stále znovu k prázdné studánce a doufat, že se třeba opět naplní.
• Můžete zjistit, kde jsou v okolí další studánky a jít pro vodu jinam.
• Můžete se zeptat sousedů, odkud berou vodu oni.
• Můžete jet do supermarketu a zásobit se balenou vodou.
• Můžete si nechat před chaloupku přivézt cisternu s vodou.
• Můžete vykopat přípojku a napojit se na obecní vodovod.
• Můžete sbírat dešťovou vodu do sudu.
• Můžete si pozvat proutkaře a vykopat vlastní studnu.
• Můžete se z chaloupky odstěhovat.
• Můžete se přestat mýt a pít jenom pivo.

… a kolik dalších možností ještě napadlo vás?

(Divili byste se, kolik lidí se v praxi tvrdošíjně drží pouze první uvedené možnosti ...).

Můžete si vyzkoušet ještě další cvičení na podporu kreativity. Například:

• Najděte co nejvíce možností, k čemu lze použít obyčejnou tužku (cihlu, zápalku, kancelářskou svorku …).
• K jakým možným účelům lze použít nůžky – kromě stříhání věcí?
• Představte si, že by se všichni policisté jmenovali Novák. Jaké všechny možné důsledky by to mělo?
• Nakreslete si kolečko, čtverec, trojúhelník nebo nějaký jiný abstraktní tvar. Pak se pokuste nakreslit co nejvíc obrázků, které budou daný grafický prvek obsahovat.
• Představte si, že máte pravomoc zavést 13. měsíc v roce. Jeho délka a vřazení mezi ostatní měsíce záleží jen na vás. Jaké možné výhody bude zavedení 13. měsíce pro lidstvo mít?
• Položte si před sebe na stůl šest dřevěných zápalek. Jakými způsoby z nich můžete vytvořit čtyři rovnostranné trojúhelníky? Jediným omezením je, že nesmíte zápalky lámat.

Co naopak může naši kreativitu spolehlivě zahubit? Tady je několik možných ničitelů kreativity:

• Strach z neúspěchu. Jestliže sami sobě nedovolíme udělat žádné chyby a omyly, hrajeme „na jistotu“ a opakujeme jen známé postupy.
• Předpokládané myšlenky. Jestliže k problému nepřistupujeme s otevřenou myslí, ale „víme předem, co se stane“, pak se to s největší pravděpodobností také skutečně stane, náš předpoklad zafunguje jako sebenaplňující se předpověď.
• Časový tlak. Ve stresových situacích, pod tlakem, obvykle nejsme příliš kreativní a chytáme se první použitelné myšlenky. Pod tlak se spolehlivě dostaneme, jestliže budeme nechávat plnění našich úkolů a cílů na poslední chvíli a nestanovíme si jasně priority.
• Samolibost. Jestliže jsme spokojeni sami se sebou a s tím, jak jsme určitou věc dělali vždycky, pak v sobě těžko vykřešeme jiskru nového nápadu.
• Nedostatečné sebevědomí. Pokud sami sobě budeme říkat „Já nejsem kreativní“ nebo „To nezvládnu“, opět se nám toto naše očekávání zřejmě naplní.

Murphyho první pravidlo provozu životních cest zní: Většina dobře prošlapaných cest nikam nevede.