Abychom dosáhli toho, co chceme, potřebujeme cíleně nasměrovat naši energii. Kolik energie ale vlastně máme? Odkud ji čerpáme? Z jakých zdrojů ji doplňujeme?

Každý z nás má k dispozici určité množství energie. Její úroveň však není stálá a v průběhu času kolísá. Někdy se cítíme „nabití“ a plní síly, jindy jsme zase úplně „vyždímaní“. Každý člověk má určité zdroje, ze kterých si energii doplňuje. Mohou to být třeba pozitivní mezilidské vztahy, fyzické aktivity, příroda, umění, sex … Nejrůznější situace, úkoly a problémy, které denně řešíme, nebo lidé, se kterými se stýkáme, nám zase naopak energii berou. Pokud máme dostatek energie a víme, odkud si ji můžeme doplňovat, dokážeme zvládnout téměř všechno a překonat i obrovské překážky. Slavný rakouský psychiatr a psychoterapeut Viktor Frankl přežil několik let věznění v nelidských podmínkách nacistických koncentračních táborů. Po celou dobu neztratil sílu k životu a dokázal neustále pomáhat i ostatním vězňům. Ve svých pracích později napsal, že mu vše pomohly vydržet dvě věci: láska k jeho ženě, na kterou celou dobu myslel, a vědomí důležitého životního úkolu, který musí dokončit – dopsat a publikovat knihu, na které pracoval v době před deportací.

Kolik energie tedy máme vlastně k dispozici? Představte si velkou vanu, do které z několika kohoutků proudí tekutina – naše energie. Ta vana už je ale trochu prorezlá a ve dně má díry, kterými energie zase uniká. Pokud jsou přítoky i odtoky víceméně v rovnováze, cítíme se subjektivně „v pohodě“, máme energie „tak akorát“. Psychologové tomuto stavu říkají energetické optimum. Tato hranice je pro každého člověka jiná, individuální, sami u sebe ji většinou dokážeme dobře rozeznat. Pokud nám ale dlouhodobě více energie odtéká něž přitéká, naše energetická hladina se postupně snižuje. Když se dostane na určitou úroveň, které se říká energetické minimum, cítíme se unavení a vyčerpaní, často onemocníme, jsme více náchylní k depresím a pocitu vyhoření. Proto je důležité udržovat si svoji energetickou hladinu v rovnováze, pokud možno na úrovni energetického optima.

Když nám energie ubývá, máme v podstatě dvě možnosti: buď více roztočit přítokové kohoutky (dělat více věcí, které nám energii dodávají), nebo naopak ucpat některé díry (dělat méně věcí, které nám energii berou).

Zeptejte se sami sebe:

• Odkud čerpám svoji energii? Jaké jsou její zdroje?
• Co mi dává sílu zvládat každodenní úkoly a problémy?
• Jak a čím si nejlépe „dobiji baterky“?
• Co mě dokáže nadchnout, potěšit, co mi udělá radost?
• Kde mi naopak nejvíce energie uniká?
• Jaké situace mě nejvíce vyčerpávají?
• Co v současné době vnímám jako největší zátěž?
• Co jsou tři hlavní věci, které mi v současné době ubírají spoustu energie a chuti do života?
• Mám kolem sebe nějaké „energetické upíry“ – lidi, kteří ze mě energii vysávají?
• Co mohu udělat pro to, abych zvýšil/a svoji energetickou hladinu?

Energii nám často berou různé nedokončené, nedořešené záležitosti. Musíme na ně pořád myslet, nedaří se nám je vypudit z hlavy. Patří sem například i nedůsledně ukončené partnerské či obchodní vztahy. Dejte si takové záležitosti do pořádku a udělejte za nimi definitivní tečku, jinak vás budou o energii stále okrádat.

Pro udržení optimální hladiny energie je moc důležité udělat si každý den alespoň nějakou malou, drobnou radost. Najděte si něco, co moc nestojí ani to nezabere moc času, ale přesto vám to s okamžitým účinkem dokáže zvednout náladu. Někoho příjemně naladí horká koupel, relaxační cvičení, jiného tabulka čokolády nebo šálek dobré kávy, někdy pomůže telefonát s kamarádem či jiným blízkým člověkem (pozor – volejte jen těm, kteří vám energii dodají, ne těm, kteří na vás začnou okamžitě chrlit své vlastní problémy!). Můžeme se jít projít, koupit si pro radost nějakou maličkost, pohrát si se psem, pustit si oblíbenou hudbu … Jaké bude to vaše „opatření první pomoci při akutním nedostatku energie“?