Může koučovací techniky používat kdokoli? Může se každý, kdo pracuje s lidmi, stát koučem? Nebo musí člověk - aby dokázal dobře a účinně koučovací techniky využít - splňovat nějaké důležité předpoklady?

Zabývám se profesionálním koučováním více než 10 let. Za tu dobu jsem také vedla mnoho kurzů a výcviků v koučování, ať už pro budoucí profesionální kouče, interní kouče ve firmách, nebo manažery, kteří chtěli využívat koučovací styl pro vedení svých lidí. Působila jsem také jako mentor a supervizor pro kouče, kteří se připravovali k získání ICF certifikace.

Během té doby jsem si všimala toho, jaké osobnostní předpoklady, schopnosti a dovednosti lidem v koučování významně pomáhají, a jaké jim naopak mohou být na překážku.

Chci se s vámi dnes o tuto zkušenost podělit. Určitě si nedělám ambice vytvořit nějaký vyčerpávající seznam předpokladů pro koučování, možná vás napadnou ještě další věci, které považujete za důležité. Já osobně vnímám jako klíčové předpoklady pro koučování tyto:

Schopnost naslouchat druhým

A to skutečně naslouchat, bez automatického posuzování a hodnocení toho, co druhý člověk říká. Naslouchat i "mezi řádky", vnímat nejen to, co druhý člověk říká, ale také to, o čem nemluví. Naslouchat nejenom slovům, ale celému člověku, jeho emocím, jeho neverbálním signálům.

Respektovat druhé

Přistupovat ke všem lidem s úctou a respektem, jako k plnohodnotným lidským bytostem. Respektovat jinakost a odlišnost - to, že je druhý člověk jiný než já, neznamená, že je špatný nebo horší.

Důvěřovat lidem

Věřit v jejich schopnosti a potenciál. Věřit v to, že dokážou sami najít nejlepší řešení, že dokážou převzít odpovědnost za svůj život. Přistupovat k druhým jako k plně kompetentním bytostem, které není třeba "spravovat".

Upozadit své Ego

Být přítomný a k dispozici pro druhé, aniž bych se snažil/a na sebe upozornit, strhnout pozornost, excelovat. Dokázat být v pozadí, nečekat na díky a ocenění, naopak oceňovat druhé za každý, byť třeba malý pokrok. Dávat druhým dostatečný prostor.

Zaujmout koučovací postoj

Koučovacím postojem rozumím postoj čiré zvědavosti, "nevědění". Znamená to nevytvářet si předem žádné předpoklady či závěry, nesnažit se druhého někam nasměrovat či "dotlačit", neradit, nehodnotit, neposuzovat. Přistupovat s otevřenou myslí k tomu, co druhý člověk přinese za témata či nápady.

Oceňovat

Všímat si u druhých jejich silných stránek, úspěchů a pokroků - byť třeba malých, a upřímně je ocenit. Hledat příležitosti k pochvale a ocenění. Radovat se z úspěchů druhých lidí.

Myslet pozitivně

Zaměřovat se na to, co chci, ne na to, co nechci. Vidět sklenici spíš jako poloplnou, než jako poloprázdnou. Vnímat u druhých spíš jejich silné stránky, než jejich nedostatky. Mít pozitivní očekávání sám od sebe, i od druhých lidí. Vyhýbat se negativním formulacím.

Umět dát zpětnou vazbu

Nehodnotit a nekritizovat druhé, ale umět jim nabídnout otevřenou a konstruktivní zpětnou vazbu jako podnět k zamyšlení, k sebereflexi, k uvědomění. Předkládat zpětnou vazbu spíš jako hypotézu a téma k diskusi, než jako tvrzení. Umět druhým ve správný čas citlivě nastavit zrcadlo.

Umět přijmout zpětnou vazbu

Být otevřený zpětné vazbě od druhých, dokázat si ji vyslechnout, aniž bych se okamžitě začal/a bránit, vysvětlovat nebo polemizovat. Dokázat za zpětnou vazbu poděkovat a vědomě se rozhodnout, co si z ní chci vzít.

Zvládat své emoce

Uvědomovat si, jak se v daném okamžiku cítím. Rozlišovat, co jsou moje emoce, a kdy zrcadlím emoce druhého. Dokázat své emoce pojmenovat a sdělit druhým, jak se cítím. Neobviňovat za své pocity druhé, ale přijmout za ně odpovědnost.

Ti nejlepší kouči, které znám, mají všechny tyto předpoklady vysoce rozvinuté. Jak jste na tom vy? 

S těmito předpoklady se ale nerodíme. I když většina našich schopností a dovedností má i svoji vrozenou složku, z velké části jsou naučené, získané během života. Ve svých dalších newsletterech v tomto roce vám chci nabídnout možnost zamyslet se sám/sama nad sebou a otestovat si formou sebehodnocení, jak rozvinuté jsou vaše předpoklady pro koučování. Bude to vlastně takové sebekoučování. A protože všichni se neustále učíme a měníme, může to pro vás být i impuls, na co se ve vlastním rozvoji zaměřit.

Přeji vám mnoho úspěchů v roce 2018!

Váš kouč Irma Bohoňková