Proč si nedávat novoroční předsevzetí?

Předsevzetí, která si dáváme na Nový rok, většinou pramení z naší nespokojenosti - například se svým vzhledem, váhou, fyzickou kondicí, osobními vztahy, prací ... Naše motivace je tedy negativní: něco už dále nechceme, něčeho se chceme zbavit. Proto i formulace takových předsevzetí bývá často negativní. Například zhubnu, přestanu kouřit, přestanu se přejídat, přestanu se hádat s partnerem ... A - jak jako čtenáři mých koučovacích newsletterů už dobře víte - negativně zformulované cíle nefungují. V našem mozku totiž opakovaně vyvolávají představu právě toho, co nechceme, čeho se chceme zbavit, a tím si ji fixujeme. Naše podvědomí pak pracuje právě na naplnění této negativní představy.

Novoroční předsevzetí také často bývají příliš radikální, ambiciózní, náročná. Jejich naplnění vyžaduje silnou vůli a sebepřemáhání. Například pro mě by takové předsevzetí mohlo znít: "Od ledna budu třikrát týdně chodit do fitness centra". Ale jestliže jsme silnou vůlí zrovna neoplývali po celý rok, co nás vede k přesvědčení, že to právě teď dokážeme změnit? Naše "volní svaly" snadno podléhají únavě. Někde v skrytu duše, neuvědoměná, už od začátku dříme pochybnost, zda svá předsevzetí dokážeme dodržet. A realita nám dá obvykle za pravdu - většina novoročních předsevzetí se rozplývá během jednoho, maximálně dvou měsíců.

Co tedy místo toho? Stanovte si priority!

Znamená to tedy, že bychom se sami na sobě neměli vůbec snažit něco změnit nebo zlepšit? To určitě ne. Ale zkuste na to jít jinak. Místo novoročních předsevzetí si určete svoje priority na rok 2017. Nevybírejte jich moc, optimálně tři, maximálně tak pět. Priority se mohou týkat těchto oblastí:

Oblast č. 1: Moje zdraví a fyzická kondice

Oblast č. 2: Můj partnerský vztah a rodina

Oblast č. 3: Moje spokojenost a seberealizace v práci

Oblast č. 4: Můj osobní a/nebo profesní rozvoj

Oblast č. 5: Moje životní rovnováha

Vyberte si ty oblasti, které jsou pro vás relevantní - kde cítíte potřebu nějaké pozitivní změny. (Pokud jste takovou oblast v mém seznamu nenašli, klidně si ji tam doplňte). Pak si pro každou vybranou oblast zformulujte jednu prioritu - co je pro vás důležité v této oblasti dosáhnout.

Já jsem si třeba na rok 2017 vybrala tyto tři priority:

• V oblasti č. 1: Udržet si váhu a zlepšit svoji fyzickou kondici.
• V oblasti č. 3: Dosáhnout toho, že budu více pracovat v dosahu svého bydliště, a omezit na rozumnou míru nutnost cestování a spaní po hotelech (což pozitivně ovlivní i oblasti č. 2 a 5!).
• V oblasti č. 4: Rozvíjet svoje dovednosti v oblasti poskytování supervizí.

A jaké budou vaše priority pro rok 2017?

Jak pracovat s prioritami?

Na rozdíl od předsevzetí, kterými si vytváříme závazky, jež často nejsme schopni dodržet (a to je zdroj frustrace a další nespokojenosti se sebou), s prioritami se pracuje jinak.

Každý den ráno si připomeňte, co jsou vaše priority (můžete si je například napsat na nějaké místo, kam se určitě ráno podíváte, nebo na kartičku, kterou budete nosit stále u sebe ...). A pak si položte otázku:

• Co můžu dneska udělat pro svoji prioritu č. 1?
• Co můžu dneska udělat pro svoji prioritu č. 2?
• A co můžu udělat pro svoji prioritu č. 3?

Když si například ráno položím otázku "Co můžu dnes udělat pro to, abych si udržela váhu a zlepšila svoji fyzickou kondici?", odpověď může být různá, podle toho, jak se dnes cítím a jak bude vypadat můj den (mám hodně pestrou práci a můj pracovní režim je díky tomu velmi nepravidelný, každý den vypadá jinak). A podle okolností se například rozhodnu, že si ráno zacvičím. Nebo že půjdu ze schůzky s klientem domů pěšky. Nebo že si odpoledne vyjedu na kole. Nebo že udělám k večeři rybu. Nebo - i když nemám prostředí fitness center příliš v lásce - že se domluvím s kamarádkou a půjdeme společně do fitka.

Může se stát, že zjistím, že dnes nemůžu udělat nic - například jsem nemocná, jsem na pracovní cestě nebo potřebuji být až do večera v práci - nevadí, svoji prioritu mám stále v patrnosti a zítra se k ní zase vrátím. A třeba dnes naopak můžu něco udělat pro svoji prioritu č. 2 nebo 3.

Takový postup mi dává svobodu volby, nevytváří na mě přílišný tlak ("Musím dneska jít do fitka!"), ani nezpůsobuje výčitky svědomí ("Zase jsem dneska nešla do fitka", "Zase jsem nedodržela svoje předsevzetí").

Ke svým prioritám se můžu vrátit ještě večer, a opět si položit otázku:

• Co jsem dnes udělala pro svoji prioritu č. 1 (2, 3)?

Když mohu říci, že jsem něco konkrétního udělala (byť by to byla jen maličkost, úplně malý krůček) - skvělé, to je důvod, abych sama sebe pochválila! A jestliže jsem dnes neudělala nic, nevadí. Můžu něco udělat zítra?

Mnoho úspěchů v naplňování vašich priorit vám přeje váš kouč Irma Bohoňková :-)