Zkuste si následující cvičení (upraveno podle Freda Kofmana).

Vzpomeňte si na nějakou opravdu nepříjemnou situaci, kterou jste v poslední době řešili, vžijte se do ní. Nyní odpovězte na následujících sedm otázek:

1. Co se vám stalo?
2. Kdo vám ukřivdil nebo ublížil?
3. Co bylo špatné nebo nespravedlivé na tom, co vám udělali?
4. Proč si myslíte, že vám to udělali?
5. Co měli udělat místo toho?
6. Co by měli udělat teď, aby to napravili?
7. Jak by měli být potrestáni?

Jak se po zodpovězení těchto otázek cítíte? Jak vnímáte svoji míru vlivu na celou situaci a do jaké míry se za ni cítíte být odpovědní?

Teď v duchu pracujte se stejnou situací a odpovězte na jiných sedm otázek:

1. S jakou výzvou jste se setkali?
2. Jak jste přispěli svým jednáním nebo naopak svou nečinností k vytvoření této situace?
3. Jak jste na tuto výzvu odpověděli?
4. Napadá vás nějaký efektivnější způsob, jak jste mohli jednat?
5. Mohli jste udělat nějaká přiměřená opatření s cílem omezit možná rizika nebo dopad situace?
6. Co můžete udělat teď, abyste minimalizovali nebo napravili vzniklé škody?
7. Co vás tato zkušenost naučila?

Jak se změnil váš pocit nyní? Jak nyní vnímáte svoji míru vlivu na danou situaci a do jaké míry se za ni cítíte být odpovědní?

To, zda budeme v roli oběti nebo v roli tvůrce, je naše svobodné rozhodnutí a naše svobodná volba. Z předchozího cvičení je vidět, jak moc k tomu přispívá naše „vnitřní řeč“, otázky, které sami sobě v duchu (a někdy i nahlas) klademe. Změna našeho úhlu pohledu zcela mění celou situaci i naše pocity z ní. Kladete obvykle sami sobě otázky z té první, nebo z té druhé skupiny?

Můžeme se rozhodnout chovat se jako tvůrce, dokonce i když se druzí rozhodnou hrát roli oběti. Roli tvůrce si obvykle nevybíráme proto, že je to výhodné nebo že nás druzí ocení, ale proto, že je to způsob života, kterým chceme žít.