Je optimismus vrozenou vlastností, nebo jeho míru můžeme nějak ovlivnit? Jako optimista věřím, že optimismus se dá cíleně zvyšovat a trénovat. Napřed se musíme naučit rozpoznávat vlastní pesimistické myšlenky. Když se zamyslíte nad „vnitřní řečí“, kterou vedete sami se sebou, jaké pesimistické komentáře tam zaznívají? Jak si vnitřně komentujete své úspěchy a neúspěchy? „To jsem ale blbec!“, „Vždycky to zkazím“, „Jsem příšerná matka“, „Náhodou se mi to zrovna povedlo“ – to je jen několik možných příkladů.

Představte si, jak reagujete, když vás jiný člověk nespravedlivě z něčeho nařkne nebo vás neoprávněně kritizuje. V takové situaci se obvykle hned stavíme do obrany, umíme polemizovat a nacházet spoustu argumentů na svou obranu. Co kdyby o vás někdo jiný nahlas říkal, že jste blbec? Co kdyby na vás žárlivá sokyně v zlosti ječela, že jste příšerná matka? Když však stejné obvinění adresujeme sami sobě, obvykle s ním nejsme s to polemizovat – přestože často není pravdivé.

Jakmile se vám tedy podaří vlastní pesimistické myšlenky a vnitřní komentáře rozpoznat, zkuste s nimi naložit, jako by byly vysloveny někým jiným – vaším sokem, nepřítelem. Braňte se! Uveďte věci na pravou míru! Vyvraťte nespravedlivá obvinění!

Shromážděte důkazy. Nejpřesvědčivějším způsobem, jak polemizovat s negativním přesvědčením, je prokázat, že je fakticky nesprávné. Zaujměte roli detektiva a ptejte se: „Jaké jsou pro toto přesvědčení důkazy? Co naopak hovoří proti?“

Hledejte jiné alternativy pohledu. Téměř nic z toho, co se nám stane, nemá jen jednu příčinu. Většina událostí má mnoho příčin. Pesimisté se obvykle spolehlivě chytnou té nejhorší z možných příčin, té nejtrvalejší a nejpronikavější. Například: Nevydařil se mi test – jsem neschopný hlupák. Zeptejte se sami sebe, zda neexistuje nějaký jiný, méně destruktivní způsob, jak se na celou věc podívat, prozkoumejte jiné možné příčiny špatného výsledku (Měl jsem málo času na přípravu. Test byl neobvykle těžký. Profesor známkoval nespravedlivě …).

Eliminujte katastrofické scénáře. Pesimisté hned vidí to nejhorší, co by se mohlo stát. (Když nestihnu včas odevzdat tu zprávu, přijdu o práci). Ptejte se sami sebe: Jak pravděpodobný je tento nejhorší scénář? Jak jinak to může probíhat? Co se pravděpodobně skutečně stane? A i kdyby se katastrofický scénář naplnil, co nejhoršího se může stát? A je to opravdu tak hrozné? Není na tom naopak něco pozitivního?