Dodržujete svoje závazky, nebo je berete na lehkou váhu? Je vaše slovo či slib, který druhému dáte, skutečným závazkem, nebo jenom zbožným přáním?

Něco druhému slíbit je velmi snadné. Řada lidí se řídí heslem „Slíbit můžu cokoliv“ nebo „Sliby přece nic nestojí“. Takový lehkovážný přístup k vlastním závazkům však může mít velmi fatální důsledky. Lidé vás začnou považovat za nespolehlivého a budou s vámi jen velmi neradi spolupracovat.

Jsou firmy a společnosti, kde je laxní přístup k závazkům součástí firemní kultury, kde je liknavost a neefektivita tolerována. V takových firmách kvete vzájemná nedůvěra, podezírání, nespolupráce. Místo na plnění závazků lidé vynakládají většinu svého úsilí na vymýšlení výmluv. Pokud jste měli někdy čest v takové firmě pracovat nebo být jejím zákazníkem, víte, jak toxicky taková atmosféra působí.

Často na požadavky druhých reagujeme automaticky a něco naslibujeme, aniž bychom se vážněji zamýšleli nad tím, jak svým závazkům dostojíme. Někdy ani nevíme, k čemu přesně jsme se svojí odpovědí „Jo, jasně“ vlastně zavázali. Někdy se snažíme žadatele pouze odbýt nebo uchlácholit. Často reagujeme vyhýbavě a řekneme něco jako „Pokusím se“, což sami jako závazek nevnímáme, ale druhá strana možná ano.

Co tedy znamená dávat opravdové, bezvadné závazky?

Závazek musí být jasný. Obě strany musí mít jasno v těchto otázkách:

• kdo se zavazuje (tedy kdo je zodpovědný za splnění závazku),
• komu se zavazuje,
• k čemu se zavazuje (tedy co slibuje udělat nebo dodat),
• dokdy se k tomu zavazuje (konkrétní termín).

Pokud po vás druhý člověk něco chce, ptejte se tak dlouho, dokud v uvedených otázkách nemáte zcela jasno. Pak teprve můžete závazek zodpovědně přijmout, nebo odmítnout.