Zatímco nabídka nejrůznějších koučovacích služeb stále roste, jak je tomu na opačné straně, tj. jak vypadá poptávka po koučinku?

Budu se teď zabývat pouze koučováním ve firmách a organizacích, ať už je nabízeno pod pojmem executive, leadership, výkonností, manažerský, prodejní, rozvojový či jiný koučink. Celou druhou oblast koučování – tj. životní koučink, koučování pro individuální klienty – teď ponechám stranou, protože to je kapitola sama pro sebe a vrátím se k ní jindy.

U firemní klientely se zdá, že módní vlna koučování postupně opadává. Firmy, které o koučování mají zájem a umějí ho využívat, jsou už kouči nasycené, mnohdy až přesycené. Jiné firmy se domnívají, že koučování není nic pro ně. Řada firem si už koučování vyzkoušela a opět ho opustila. A v některých firmách jsou už manažeři na slovo „koučování“ téměř alergičtí. Může to mít několik důvodů:

• Klienti zjistili, že koučování není zázračná a samospasitelná metoda. Že za ně kouč jejich problémy nevyřeší, ani je nezmění. Že od nich naopak vyžaduje hodně práce, úsilí a ochoty měnit zaběhnuté návyky.
• Koučování ve firmách nemělo očekávaný efekt. Ať už to bylo tím, že očekávání byla nerealistická, nebo tím, že to kouč dobře neuměl, nebo tím, že koučovaní ve skutečnosti nechtěli nic měnit.
• Efekt koučování byl pouze krátkodobý. Řada firem z ekonomických důvodů nemůže nebo nechce platit kvalitního kouče svým zaměstnancům dlouhodobě. Koučování tak sice nastartovalo nějaké změny, nebo koučovaný „pod tlakem kouče“ dosáhl nějakých výsledků, nedošlo však k vybudování trvalejších návyků a tak se po odchodu kouče vše postupně vrátilo do starých kolejí.
• Firmy v době ekonomické recese omezily své rozpočty na rozvoj zaměstnanců (což sice není dlouhodobě prozíravé, ale obvykle je to jedna z oblastí, kde lze rychle „ušetřit“). A pokud už nějaké vlastní prostředky investují, čím dál víc se ptají, jak a kdy se jim tato investice vrátí.
• Argumentace koučů často zůstává na úrovni obecných proklamací o „zvýšení efektivity“ a „lepším využití potenciálu“, firmy však chtějí slyšet, co konkrétně jim spolupráce s koučem přinese. V marketingu koučů jsou sice používány studie a výsledky výzkumů, které měří přínos koučování ve firmách a vyčíslují jeho ROI, ty však pocházejí ze zahraničí. O žádné podobné studii z českého prostředí nevím, ale možná že mi něco uteklo.

Situaci na trhu navíc výrazně zhoršily dotace z EU do rozvoje a vzdělávání firem. Negativní efekt byl dvojí:

1. Došlo k výraznému tlaku na ceny koučovacích (ale i lektorských a jiných rozvojových) služeb. Vzdělávací agentury se ve snaze získat zakázky ve výběrových řízeních předháněly, kdo nabídne nižší cenu. Za tuto cenu ale pak byly schopny firmám dodat jen méně zkušené a méně kvalitní kouče a lektory. Skuteční profesionálové se museli rozhodnout, zda se raději „svezou na vlně evropských dotací“ a půjdou pod cenu, nebo si zachovají své ceny a úroveň a stanou se dodavateli pouze pro „elitní klub“.

2. Snadno získané peníze firmy nemotivovaly k jejich skutečně účelnému a efektivnímu využití. Ve firmách probíhaly plošné programy ve stylu „nažeňte tam všechny, když je to zadarmo“. Účastníci často ani nevěděli, proč se na kurzu či koučinku octli. Manažeři nebyli motivovaní jasně definovat rozvojové cíle a očekávání, ani hodnotit přínosy rozvojových akcí. Řada lidí dostala tolik krásných barevných certifikátů, že by si s nimi mohli vytapetovat kancelář, aniž došlo k jakémukoliv posunu v jejich kompetencích. Hodnota rozvoje a vzdělávání (včetně koučinku) byla mnohde značně zdevalvovaná.