Věříte, že vaše minulost ovlivňuje vaši budoucnost? Že vaše budoucnost je předurčena a determinována tím, co se vám kdysi v minulosti stalo? Tato víra je důležitým faktorem, který ovlivňuje naši aktivitu či pasivitu ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti. V té míře, v jaké tomu věříte, budete mít tendenci přistupovat ke svému životu pasivně, nechat se unášet jako loď, která se nesnaží měnit svůj kurz.

Současné výzkumy v oblasti pozitivní psychologie ukazují, že význam minulosti (včetně událostí z našeho dětství) bývá velmi přeceňován. Na dospělou osobnost mohou mít negativní zážitky a traumata z dětství určitý vliv, ale srovnávací studie prokazují, že tento vliv není příliš významný. Jinými slovy, naše problémy v dospělosti nejsou způsobeny špatnými zážitky z dětství. Způsobujeme si je sami tím, jak myslíme, jak události v našem životě interpretujeme a jak se v důsledku toho chováme.

Vždy přitom máme možnost volby. Můžeme se rozhodnout, že svoji depresi, úzkost, nefungující partnerský vztah, problémy v zaměstnání apod. zdůvodníme tím, co se nám stalo v dětství. V tom případě jsme v roli oběti, "nemůžeme" nic dělat a budeme si do smrti pouze stěžovat, jací jsme chudáci a jak k nám byl osud nespravedlivý.

Nebo se můžeme rozhodnout pro aktivní roli. Možná se nám v minulosti stalo leccos nepříjemného, ale to bylo kdysi. Nyní jsme tady a teď a naše budoucnost bude vypadat tak, jak si ji sami naplánujeme a vytvoříme. My sami určujeme, jakou moc nad námi událostem či lidem z naší minulosti povolíme. Záleží jen na nás, jestli se s pocity hořkosti či ukřivdění budeme znovu a znovu vracet k minulým událostem, nebo zda za nimi uděláme tlustou čáru a rozhodneme se dívat dopředu. Minulost tak jako tak nezměníme. Jak ale chceme prožít zbytek našeho života? A co pro to můžeme udělat?

Malý vliv událostí v dětství prokazují i studie dvojčat. Jednovaječná dvojčata vychovávaná odděleně jsou si v dospělosti mnohem podobnější (mimo jiné i co se týče celkové životní pohody, spokojenosti v práci a vztazích, nebo naopak neuroticismu či depresivity) než dvojvaječná dvojčata vychovávaná společně. Podobně jsou adoptované děti v dospělosti mnohem podobnější svým biologickým rodičům, než adoptivním. Na těchto vlastnostech se významně nepodílely žádné události z dětství. Mnohem větší vliv než minulé zážitky má naše genetická výbava.

Na předpokladu, že události v dětství determinují průběh života v dospělosti, je přitom postavena celá psychoanalýza! Analytici tráví desítky až stovky hodin tím, že svým klientům pomáhají vybavit si ranné zážitky a pak je interpretují. Vycházejí přitom z přesvědčení, že pokud si uvědomíme a porozumíme příčinám našeho současného chování a problémů, které tkví v minulosti, budeme schopni toto chování do budoucna změnit. Ve skutečnosti takové interpretace často pouze poskytují určité ospravedlnění pro naše problémy a nevedou k posílení vlastní odpovědnosti.