Pokud se připravujeme na nějaké jednání, nebo pokud chceme následně zhodnotit jednání, které už se odehrálo, může být užitečné postupně se přepnout mezi těmito třemi pozicemi. Například: Jak jsem se cítila a co jsem prožívala při workshopu, který jsem vedla minulý týden? Jak se cítili a co prožívali účastníci workshopu? A čeho si mohl všimnout nezávislý pozorovatel nebo co by zachytila kamera, umístěná v místnosti?

Pokud využíváme pouze (nebo přednostně) jednu z uvedených pozic vnímání, může to mít určité negativní důsledky.

Setrvávání pouze v první pozici může vést k nedostatečnému pochopení druhých lidí a k následnému odmítnutí jejich pocitů nebo nápadů. Můžeme tak sice dosáhnout svých cílů, ale na úkor druhých lidí, což se může později obrátit proti nám.

Pokud příliš často pobýváme ve druhé pozici, může nás to emočně vyčerpat. Pokud se přehnaně identifikujeme s druhými a preferujeme druhé lidi na úkor sebe samých, může to vést ke ztrátě sebeúcty.

A nadměrné využívání třetí pozice může vyvolat dojem odtažitého jednání bez emocí.

Kdy je tedy dobré jednotlivé pozice využít?

1. pozice – když si stanovujeme vlastní cíle, když si chceme stát za svým.

2. pozice – když chceme pochopit chování druhých.

3. pozice – když se chceme na určitou situaci podívat z odstupu, objektivně se zamyslet, když nechceme, aby situaci ovlivňovaly emoce.