Naději můžeme chápat jako momentální stav, závislý na dané situaci, nebo jako trvalejší rys, charakteristický pro daného člověka. Psychologové rozlišují lidi se slabou nadějí (tzv. low-hopers) a silnou nadějí (high-hopers). Liší se v tom, jak se staví k případným překážkám na cestě k cíli.

Lidé se silnou nadějí se vyznačují tím, že:

• jsou přesvědčeni, že všechny těžkosti jsou zvládnutelné,
• věří si, že jsou schopni vyřešit danou situaci,
• v jejich vnitřní řeči se objevují výrazy jako „Zvládnu to!“, „Nevzdám se!“, „To se dá vyřešit“,
• chápou obtížnou situaci jako výzvu a soustřeďují se na úspěšné zvládnutí problému,
• i když se u nich také objevují negativní emoce, mají obvykle nižší intenzitu,
• dokážou lépe hledat a nalézat alternativní cesty k cíli,
• jsou schopni o svých cílech uvažovat flexibilně (co dělat, když ho nebude možné dosáhnout),
• prokazují větší kreativitu a přizpůsobivost situaci,
• když si zvolí nějaký cíl, není to náhodná volba, ale jejich cíle jsou obvykle hluboce vkořeněné v žebříčku jejich hodnot.

Lidé se slabou nadějí se vyznačují tím, že:

• domnívají se, že jejich těžkosti jsou nezvládnutelné a že se s nimi nedá nic dělat,
• v jejich vnitřní řeči se objevují výroky jako „To je pohroma!“, „To se nedá zvládnout!“, „To je konec!“,
• chápou těžkou situaci jako past, do které jsou chyceni a z níž není východiska,
• soustřeďují se na vlastní bezmocnost, nemohoucnost a neschopnost,
• prožívají velmi silně negativní emoce,
• nemají definovaný alternativní cíl, nevidí žádnou jinou možnost, když původního cíle není možné dosáhnout,
• často dělají to, co jim někdo přikáže, aniž by k tomu měli vřelý osobní vztah, a jejich motivace k dosahování cílů proto bývá nízká.

Když se objeví nějaká překážka, která nám znesnadňuje či znemožňuje pokračovat na cestě k vytyčenému cíli, dostaví se zcela přirozeně a automaticky negativní emoce – zlost a vztek. Pod vlivem těchto emocí můžeme někdy jednat impulzivně. Důležité ale je, co nakonec uděláme: rezignujeme a vzdáme se, nebo se „oklepeme“ a pokračujeme dál?

V psychologických experimentech lidem se slabou nadějí často stačil jediný neúspěch (např. v řešení nějakého složitého úkolu) a vzdávali se. Lidé se silnou nadějí se po neúspěchu rychle vzchopili a začali zkoušet různá jiná řešení.

Psychologové také prokázali, že lidé silné naděje mají podstatně menší množství příznaků deprese než lidé slabé naděje.