Stejně, jako často nedovedeme dobře chválit, neumíme ani pochvalu přijímat. Protože nejsme zvyklí být chváleni, přivádí nás pochvala do rozpaků a často automaticky zareagujeme tak, že sami sobě hodnotu pochvaly snižujeme, devalvujeme. Všimněte si, jak často automaticky na pochvalu či poděkování odpovíme slovy „Není zač“, „Za málo“, „To nestojí za řeč“, „To byla samozřejmost“ nebo „To by přece udělal každý“. Když mi někdo na pochvalu odpoví „Není zač“, říkám: „Jak to, že není zač? Je zač! Kdyby nebylo zač, tak bych tě přece nechválila“. Nesnižujte si tedy sami ve vlastních očích hodnotu pochvaly. Za pochvalu vždycky poděkujte a užijte si ji, vychutnejte si ten dobrý pocit. A zkuste své automatické „Není zač“ nahradit jiným výrokem, třeba „Rádo se stalo“.

Pokud dostanete obecnou nebo neosobní pochvalu, nebojte se zeptat. "Děkuji za pochvalu, ale co konkrétně se ti líbilo na tom, jak jsem to udělal?"

Pokud s pochvalou nesouhlasíte nebo máte pocit, že je manipulativní, můžete říci třeba: "Děkuji za pochvalu, ale sám nejsem předsvědčený, že to bylo tak dobré".