Návod na postup při odpouštění v pěti krocích (bohužel nikoli snadných či rychlých) publikoval americký psycholog Everett Worthington. Sám prošel v této oblasti nejtěžší zkouškou, když dokázal odpustit pobudům, kteří při loupežném přepadení zabili jeho matku.

Co nám tedy radí?

1. krok: Vybavte si bolest a další emoce spojené s danou událostí jak nejobjektivněji dokážete. Když si událost představujete, dýchejte pomalu a uklidňujte se. Neutápějte se v sebelítosti.

2. krok: Použijte empatii. Snažte se pochopit z pohledu pachatele či viníka, proč vám ublížil. Pokuste se vymyslet hodnověrný příběh, který by mohl on/ona vyprávět, kdyby měl/a daný čin vysvětlit. Zkuste se na pachatele podívat jinak – jako na člověka, který je v jádru do značné míry stejný jako vy, má podobné těžkosti sám se sebou, jako máte někdy i vy, dělá chyby, stejně jako je děláte i vy.

3. krok: Dejte tomuto člověku altruistický dar odpuštění. Vzpomeňte si, kdy jste sami provedli něco zlého, cítili jste vinu a bylo vám odpuštěno. Byl to dar, který jste dostali od někoho jiného. Když tento dar dáváme sami, obvykle se cítíme lépe. Řekněte si, že se nad bolest a pomstychtivost dokážete povznést.

4. krok: Dejte si závazek, že odpustíte veřejně. Zapište si to do diáře, řekněte o tom důvěryhodnému příteli, napište pachateli odpouštějící dopis … To vše lze považovat za „smlouvu o odpuštění“, která povede k poslednímu kroku.

5. krok: Na svém odpuštění trvejte. I tento krok je těžký, neboť vzpomínky na událost se jistě vrátí. Odpustit neznamená zcela vymazat z paměti, spíše se změní pojítka, která se ke vzpomínce vážou. Připomeňte si, že jste odpustili, a přečtěte si dokument, který jste sepsali.

A teď už zbývá jen vybrat si konkrétního člověka, kterému chcete odpustit nějakou konkrétní věc, a začít postupovat od prvního kroku …