Představte si následující situaci: Již delší dobu pracujete v zaměstnání na nějakém projektu a pár dnů před jeho spuštěním se dozvídáte, že vedení firmy projekt zastavilo. Jak budete pravděpodobně reagovat?

• Akceptujete situaci a zakoušíte nepříjemné pocity.
• Stěžujete si ostatním, jak se s vámi jedná.
• Jste ze všeho naštvaní a otrávení.
• Doufáte, že někdo něco udělá a pokusí se toto rozhodnutí změnit.
• Nadáváte před kolegy na neschopné vedení.
• Požádáte šéfa o schůzku s cílem prodiskutovat přijaté rozhodnutí a jeho důsledky pro vás.
• Přemýšlíte, jak věci, které jste se naučili při práci na projektu, můžete využít v jiných oblastech.
• Odejdete ze společnosti.
• Čekáte, co se stane.

Co dalšího byste mohli udělat? Je vaše reakce reaktivní, nebo proaktivní?

Zkuste si představit vaši pravděpodobnou reakci v jiných situacích, například:

• Kvůli dopravní zácpě jste přišli pozdě na důležitou schůzku.
• Dozvěděli jste se, že zkrachovala cestovní kancelář, u které jste si objednali dovolenou.
• V důsledku výpadku proudu v budově jste přišli o excelovskou tabulku, na které jste předtím hodinu pracovali.
• Účtárna vám nedodala včas podklady a hrozí, že nestihnete v požadovaném termínu zpracovat report pro svého nadřízeného.
• Po příchodu domů zjišťujete, že jste zapomněli na slib svému partnerovi, že cestou z práce vyzvednete jeho kabát z čistírny.

Pokud vás jako první napadají reaktivní reakce, jak jinak byste mohli reagovat proaktivně?