Jak vznikají naše vnitřní přesvědčení?

Systém vnitřních přesvědčení (v některých psychologických směrech nazývaný "struktura self") vzniká od ranného dětství. Původně se utváří podle hodnot, příkazů a zákazů rodičů a dalších blízkých osob. Rodiče nám předávají podmínky a kritéria našeho oceňování. Jako děti se tak učíme, že jsme pro ostatní přijatelní nebo hodní lásky, pokud se určitým způsobem chováme, uvažujeme, cítíme. Druzí nás neustále hodnotí a sdělují nám zpětnou vazbu. Tyto jejich názory si postupně zvnitřníme, zabudujeme si je do struktury své osobnosti a chováme se podle nich, jako by šlo o absolutní pravdy.

Postupně si v průběhu života doplňujeme svůj systém vnitřních přesvědčení na základě vlastních zkušeností. Například pokud ve škole opakovaně selháváme v řešení matematických příkladů, vytvoříme si přesvědčení "Jsem natvrdlý na matematiku".

Pokud však nějaká nová zkušenost či vnější realita narazí na již zvnitřněné přesvědčení a je s ním v rozporu, pak máme tendenci tuto zkušenost zkreslit nebo popřít. Pokud je například člověk přesvědčený, že je natvrdlý na matematiku, pak ani skutečnost, že správně vyřešil složitý příklad, jeho přesvědčení nezmění. Bude si tuto zkušenost interpretovat například jako šťastnou náhodu. Je potřeba mnoho "korektivních" zkušeností, abychom byli schopni své vnitřní přesvědčení přehodnotit a změnit.

Naše vnitřní přesvědčení často fungují jako "sebenaplňující se předpověď". Dostaneme přesně takové výsledky, jaké očekáváme a jaké si "dovolíme" dostat. Tak se tato přesvědčení posilují a upevňují.

Negativní přesvědčení vytvářejí začarovaný kruh, který je často obtížné "rozetnout". Člověk dejme tomu nabyl přesvědčení "Lidé mě nemají rádi". Když přijde do společnosti, předem očekává negativní reakci ostatních. Proto se stáhne do sebe, málo komunikuje. Druzí lidé jeho chování vyhodnotí jako namyšlené či mrzuté a proto jeho společnost nevyhledávají a také s ním málo komunikují, čímž mu potvrdí jeho přesvědčení "nemají mě rádi".