Učíte se něco nového a zdá se vám, že nepostupujete k cíli dost rychle?

Jestliže se pouštíme do něčeho nového, nebo se učíme nějakou novou věc, je pochopitelné, že všechno hned od začátku nejde hladce. Vzpomínáte ještě jaké to bylo, když jste se učili jezdit na kole? Nebo řídit auto?  Abychom nepropadali skepsi při počátečních neúspěších, je důležité uvědomit si, v jaké etapě poznání se právě nacházíme. Zpravidla postupně procházíme těmito čtyřmi etapami:

Nevím, že nevím

Této etapě se říká „nevědomá nekompetentnost“. Něco neumíme či nevíme, nemáme potřebné informace, ale neuvědomujeme si to. Učíte se ovládat nový software na zpracování digitálních fotografií? Před nějakou dobou jste přece neměli tušení, že takový software existuje. Když jste byli malé děti, neuměli jste řídit auto a vůbec vám to nevadilo.

Vím, že nevím

Toto je etapa „vědomé nekompetentnosti“. Uvědomili jsme si, že neumíme něco, co bychom potřebovali umět, a začínáme pracovat na tom, jak se to naučit. Sbíráme první informace a děláme první krůčky. Moc nám to ještě nejde. Učitelé v autoškolách by mohli vyprávět …

Vím, že vím

Po nějaké době snažení se dostaneme do etapy „vědomé kompetentnosti“. Už máme potřebné informace a novou dovednost už jakž takž ovládáme. Na to, abychom ji dělali dobře, se ale musíme velmi soustředit. Při řízení auta se například v této etapě musíme soustředit na správné řazení, plynulé pouštění spojky a ovládání té spousty nejrůznějších tlačítek na přístrojové desce.

Nevím, že vím

V poslední etapě „nevědomé kompetentnosti“ už jsme si novou dovednost natolik osvojili, že ji děláme téměř automaticky, nemusíme už přemýšlet o jednotlivých detailech nebo se soustředit na jednotlivé úkony. Při řízení auta už si ani neuvědomujeme, že řadíme, brzdíme nebo blikáme, a můžeme se plně zaměřit na okolní provoz, povídat si se spolujezdcem nebo se přitom učit z audiokazety angličtinu.

Lidová moudrost říká: Žádný učený z nebe nespadl. I když budeme postupovat po malých krůčcích, k našemu cíli jednou dojdeme.