Štěstí je možné chápat jako momentální stav (právě teď se z nějakého důvodu cítím být šťastný/á nebo nešťastný/á), nebo jako dlouhodobý stav (hodnotím celý svůj život jako v podstatě šťastný nebo nešťastný). Momentální štěstí obvykle můžeme celkem snadno zintenzivnit nějakým vnějším podnětem (sníme čokoládu, zajdeme si na masáž, koupíme si něco nového na sebe ...). Co ale ovlivňuje náš dlouhodobý pocit štěstí?

Americký psycholog a zakladatel pozitivní psychologie Martin Seligman uvádí ve své knize "Opravdové štěstí" tuto rovnici štěstí:

Š = K + O + V

Š ... je určitá trvalá, stabilní míra štěstí v našem životě

K ... je naše konstituce, tj. dědičná výbava, naše vrozené předpoklady

O ... jsou vnější okolnosti v našem životě, prostředí, ve kterém žijeme

V ... jsou vnitřní faktory, které můžeme ovládat svou vůlí (například naše postoje, interpretace, hodnocení situací, lidí a okolností).

Jak moc tedy tyto tři faktory ovlivňují náš subjektivně prožívaný pocit štěstí?

Konstituce

Výzkumy z poslední doby prokazují, že zhruba 50% téměř každého rysu naší osobnosti je dáno dědičnou výbavou, tím, co jsme zdědili po svých biologických rodičích. Ukazuje se, že pocit štěstí není jen momentální emocionální stav, ale že se jedná také o trvalejší osobnostní rys. Jsou lidé, kteří se trvale cítí šťastní a v pohodě, bez ohledu na vnější okolnosti. A jsou naopak lidé, u kterých trvale převažuje skleslé, depresivní ladění. Existuje tedy určitý genetický vklad, který predisponuje člověka k tomu, aby se obecně cítil více nebo méně šťastný. Jinými slovy, zdědíme jakéhosi "kormidelníka", který nás naviguje k určité míře štěstí nebo smutku. Tento "kormidelník" také reguluje naše pocity, funguje podobně jako termostat. Potká-li nás šťastná událost (například výhra v loterii), chvíli prožíváme euforické pocity, ale naše konstituce brzy zredukuje pocit štěstí na naši "obvyklou" úroveň. Totéž platí i opačně, potkají-li nás nějaké nepříznivé události (například onemocnění).

Okolnosti

Některé vnější okolnosti v našich životech ovlivňují pozitivně či negativně náš pocit štěstí, jiné mají překvapivě malý vliv. Obvykle jsou to však okolnosti, které není v našich silách ovlivnit či změnit, nebo jejichž změna je obtížná, nepraktická nebo drahá. Podívejme se, jaký je podle výzkumů vliv některých vnějších okolností na štěstí.

Peníze a materiální statky: celková kupní síla a materiální zajištění do určité míry zvyšují životní spokojenost. Ale ukazuje se, že v určitém bodě (od okamžiku, kdy člověk žije jakž takž pohodlně), tato korelace zmizí a další bohatství už nepřináší vyšší životní spokojenost. Více peněz a luxusu má překvapivě malý účinek na trvalý pocit štěstí. V posledních cca 50 letech se v prosperujících státech markantně zvýšil reálný příjem a životní úroveň obyvatel, ale míra životní spokojenosti se podle výzkumů v USA a dalších bohatých zemích vůbec nezměnila, naopak tu stoupá výskyt depresí. Naše psychika bohužel funguje tak, že dobrým věcem se rychle přizpůsobíme a přestaneme si jich vážit. Když získáme více materiálních statků a dosáhneme větších úspěchů, zvýší se naše očekávání. Věci, o něž jsme tak dlouho usilovali, nás brzy již nečiní šťastnými a potřebujeme něco ještě lepšího. Avšak jen co dosáhneme dalšího úspěchu či získáme další statek, opět si rychle zvykneme a tak to pokračuje pořád dále. Naše štěstí také neovlivňují peníze samotné (jejich množství), ale to, jak jsou pro nás důležité. Lidé, kteří si peněz cení více než jiných cílů, vycházeli ve všech srovnáních jako méně spokojení, a to jak se svým příjmem, tak s celým svým životem.

Manželství: ženatí a vdaní lidé jsou podle výzkumů prokazatelně šťastnější než lidé svobodní, rozvedení, odloučení nebo ovdovělí. Funguje to překvapivě i u těch lidí, kteří uvedli, že se svým manželstvím nejsou příliš spokojení.

Společenský život: Je prokázané, že nejšťastnější lidé tráví nejméně času o samotě a naopak nejvíce času ve společnosti. Vedou bohatý a uspokojivý společenský život.

Věk: pocit štěstí téměř neovlivňuje. Životní spokojenost s věkem obvykle mírně roste, pozitivní emoce mírně ustupují a negativní se nemění.

Zdraví, zdravotní stav: překvapivě se štěstím moc nesouvisí. Existují zcela zdraví nešťastníci, tak šťastní nemocní. Důležité je subjektivní vnímání vlastního zdravotního stavu a schopnost lépe či hůře se přizpůsobit nepříjemnostem.

Vzdělání, podnebí, rasa a pohlaví: podle výzkumů nemají na pocit štěstí téměř žádný vliv.

Náboženství, víra: zbožní lidé v průzkumech vycházejí jako o něco šťastnější a se životem spokojenější. Náboženství v lidech obvykle vyvolává naději do budoucna a dává jejich životu smysl.

Pokud byste tedy chtěli trvale zvýšit míru prožívaného štěstí prostřednictvím změny vnějších okolností ve vašem životě, nemá podle Seligmana vpodstatě žádný smysl:

• snažit se vydělávat více peněz,
• úzkostlivě pečovat o své zdraví,
• získat co nejvyšší vzdělání nebo
• přestěhovat se do teplejších krajů.

Naopak byste měli učinit následující:

• oženit se / vdát se
• zajistit si bohatou sociální síť a žít společenským životem.

Vnitřní faktory

Které proměnné ovládané vůlí vám přinesou více štěstí? Pozitivní emoce nejsou něco, co se nám "přihodí", ale sami si je vytváříme. Vnější okolnosti a události v našem životě prožíváme buď pozitivně nebo negativně, podle toho, jak je subjektivně hodnotíme, jaký jim přisuzujeme význam. Ve srovnání s konstitucí a vnějšími okolnostmi mají tyto vnitřní faktory na míru našeho štěstí největší vliv.

Pozitivní emoce se mohou vztahovat k minulosti (např. spokojenost, naplnění, hrdost a vyrovnanost), k přítomnosti (např. radost, nadšení, elán, potěšení, hluboké zaujetí nějakou činností), nebo k budoucnosti (např. optimismus, nadějě, víra a sebedůvěra).

Více se jim budeme věnovat v dalších číslech newsletteru.