Preferovaný způsob vnímání a myšlení odráží i naše řeč, slova, která používáme, když o něčem mluvíme.

Představte si, že jednáte s nějakým člověkem. K jakému typu byste ho přiřadili, když slyšíte, že říká věty jako:

• Pojďme se na to podívat.
• Vidím to jasně.
• Tady je to zřetelně vidět.
• Vidím, co tím chcete říct.
• Na první pohled to vypadá dobře.
• Vidím to černě.

K jakému typu patří člověk, který říká:

• Pojďme si o tom promluvit.
• To zní dobře.
• Slyším, co říkáte.
• Dlouho to ve mně doznívalo.
• Tady je nějaká disharmonie.

A k jakému typu patří člověk, který říká:

• Mám z toho dobrý pocit.
• Silně to na mě zapůsobilo.
• Pojďme se na to vrhnout.
• Učím se v tom plavat.
• Vyschlo mi z toho v ústech.
• Moc mi to nevoní.

Pokud člověk v řeči často používá určitá senzoricky zabarvená slova, jsou to zároveň slova, na které nejlépe slyší, protože odpovídají jeho preferovanému senzorickému typu. Pokud taková slova v rozhovoru s ním také používáme, pak mluvíme jeho jazykem a zvyšujeme pravděpodobnost, že nám tento člověk bude naslouchat, že nám porozumí, či že ho o něčem dokážeme přesvědčit. Této dovednosti využívají například úspěšní prodejci, když popisují zákazníkovi nabízený produkt nebo službu.

Představte si, že chcete přesvědčit svého kamaráda, aby s vámi vyrazil na víkendový výlet do hor. Co mu řeknete, jaká slova použijete, jestliže o něm víte, že je:

• Vizuální typ,
• Auditivní typ,
• Pocitový typ?