Protože otázka smyslu života trápila lidi odjakživa, snažili se nalézt nějaký "vyšší plán", jenž existuje nad člověkem, nějaké tajemné a duchovní uspořádání vesmíru. Většina existujících náboženských systémů poskytuje nějaké ucelené významové schéma, založené na předpokladu, že svět a lidský život jsou součástí Bohem ustanoveného plánu. Bůh tedy určuje smysl života každého jednotlivého člověka a úkolem jednotlivce tedy je zjistit a naplnit Boží vůli.

Co si ale mají počít současní sekulární lidé, kteří se nemohou nebo nechtějí opřít o náboženskou víru? Ti mají před sebou obtížný úkol najít nějaký životní směr a smysl sami. Pokud ho nenaleznou, mohou samozřejmě žít i bez něj, jejich život je však poněkud prázdný a jejich základní životní postoj je často cynický.

V jakých věcech nebo aktivitách tedy lidé nejčastěji nacházejí pocit životního smyslu? Inspirativní přehled jsem nalezla v učebnici existenciální psychologie Irvina D. Yaloma:

1. Hedonismus. Smyslem života je jednoduše žít plně, vychutnat si co nejvíce každou chvilku, vyhledávat co nejvíce požitků a potěšení. Žít podle hesla: "Život je dar. Vezmi jej, rozbal jej, obdivuj jej, užívej jej a raduj se z něj".
2. Seberealizace. Dalším zdrojem životního smyslu je přesvědčení, že člověk by se měl snažit realizovat, poznat svůj potenciál a zaměřit se na jeho uskutečnění a naplnění. Abraham Maslow, který povýšil potřebu seberealizace na vrchol pyramidy vrozených lidských potřeb, řekl: "Žijeme, abychom naplnili svůj potenciál".
3. Altruismus. Mnoho lidí nachází smysl svého života ve snaze být užitečný druhým, zpříjemnit druhým lidem život na světě, sloužit jim a pomáhat jim.
4. Zapálení pro věc. Smysl života spočívá v příležitosti přispět k něčemu většímu, než jsme my sami. Takouvou věc musíme nalézt a pak se jí plně oddat. Může to být například rodina, stát, politická nebo náboženská idea, budování firmy, vědecký výzkum atd. atd.
5. Tvořivost. Vytvořit něco nového je silným lékem na pocit nesmyslnosti. Může to být nějaká forma umělecké činnosti, ale tato cesta ke smyslu rozhodně není omezená jenom na umění. Tvořivým způsobem můžeme přistupovat ke všem činnostem v našem životě. Můžeme tvořivě učit, vařit, zahradničit, řídit firmu, hrát si, možná i vést účty ...

První dvě uvedené oblasti by se daly označit jako sebestředné. Pokud v nich hledáme a nacházíme svůj životní smysl, zabýváme se pouze sami sebou, vlastním já.

Další tři oblasti jsou sebetranscendentní. Odrážejí touhu překonat pouze své vlastní zájmy a potřeby a směřovat k něčemu nebo někomu mimo nás či "nad" námi.

Jednotlivé oblasti se v žádném případě nevylučují. Většina lidí získává smysl z několika z nich najednou. Navíc v průběhu života u řady lidí dochází k postupnému vývoji. Zatímco dospívání, a ranná dospělost je často obdobím sebestředných potřeb (najít vlastní identitu, vybudovat si kariéru ...), ve středním a vyšším věku člověk začíná nacházet více smyslu v sebetranscendentních aktivitách (výchova dětí, péče o druhé, dobročinnost, snaha vytvořit něco trvalého, co tady po mně zůstane, naučit druhé něčemu, k čemu jsme sami dospěli ...).

• Co z uvedených věcí poskytuje pocit životního smyslu vám?
• Na co dalšího jste ještě přišli?