Existují tři způsoby, jak vnímat svou práci:

1. Práce jako zaměstnání

Takovou práci děláte jen kvůli výplatě. Nečekáte od ní žádné jiné odměny. Taková práce je jen prostředkem k jinému cíli (získat zdroje pro zajištění rodiny nebo pro svůj volný čas) a když nedostanete výplatu, dáte výpověď.

2. Práce jako profese

Taková práce zahrnuje větší osobní investici. Úspěchy neměříte jen penězi, ale také pokrokem, posunem v budování vaší kariéry. Každé povýšení vám společně s vyšším platem přináší větší prestiž a více moci. Jestliže další postup či povýšení nepřichází – výše se už dostat nemůžete – dochází k odcizení a začnete hledat uplatnění jinde.

3. Práce jako poslání

Poslání je vášnivou oddaností k práci kvůli ní samé. Svou práci nevnímáte jen jako prostředek k získání peněz či moci, ale jako příspěvek k obecnému dobru, k něčemu, co vás přesahuje. Taková práce je uspokojivá sama o sobě, bez ohledu na peníze nebo povýšení. Když dojdou peníze a povýšení není možné, budete v práci přesto pokračovat.

Poslání bylo tradičně přisuzováno jen velmi prestižním a exkluzivním profesím (kněží, soudci, lékaři, vědci …). Ve skutečnosti se jakákoli práce může stát posláním a jakékoli poslání se může změnit na pouhé zaměstnání. Například lékař, který se na svoji práci dívá jako na zaměstnání a zajímá ho pouze dobrý příjem, poslání nemá, zatímco popelář, který svou práci vnímá tak, že čistí a ozdravuje svět, by poslání mít mohl. Podle výzkumů Amy Wrzesniewsky z Newyorské univerzity uklízeči v nemocnici, kteří svou práci vnímali jako poslání, si ji přetvořili tak, aby pro ně byla smysluplná. Sami sebe vnímali jako důležité osoby při léčbě pacientů a ke svým běžným úkolům si sami přidávali další (např. obměňovat výzdobu v pokojích pacientů, aby se pacienti cítili lépe).