Mezi klíčové kompetence kouče řadí Mezinárodní federace koučů (ICF) schopnost užívat silné otázky při koučování. Co si pod tím máme představit? Co jsou to "silné" otázky?

Otázky jsou vlastně hlavní pracovní nástroj kouče. Pomocí otázek kouč vede klienta k tomu, aby si sám jasně nadefinoval své cíle, aby sám přišel na různé možnosti řešení své situace, aby si sám naplánoval konkrétní kroky ...

Proto mají koučovací otázky jiný význam a jiný cíl, než otázky, které lidem klademe v běžném životě.

Normálně používáme otázky proto, abychom se něco dozvěděli nebo zjistili, získali nějaké informace (zjišťovací otázky), abychom si něco ověřili nebo se o něčem ujistili (ověřovací otázky). Učitelé ve škole kladou otázky, aby si ověřili znalosti nebo pochopení žáků (zkušební, testovací otázky). Řada našich vět má sice na konci otazník, ale nejsou to skutečné otázky, doopravdy se nechceme nic dozvědět. Mohou to být jen skrytěji nebo zdvořileji zaobalené příkazy (např. "Můžeš mi to poslat ještě dneska?") či rady ("A už jsi vyzkoušel tohle řešení?"). Některé otázky slouží jen k vyventilování našeho napětí a doopravdy na ně neočekáváme žádnou odpověď (řečnické otázky - např. "To tady opravdu musím všechno dělat sám?"), nebo slouží jako skrytá výtka či kritika ("Proč máš na stole takový nepořádek?").

Důvody, proč klademe otázky v koučování, jsou ale jiné. Cílem není to, abychom se něco dozvěděli my, ale aby si něco uvědomil, ujasnil nebo si na něco přišel náš partner (koučovaný). Hlavními cíli koučovacích otázek jsou:

• zaměření pozornosti koučovaného na nějakou oblast - např. "Jaké bude mít toto řešení výhody? A jaká naopak rizika?", "Kterých dalších lidí se to bude týkat?"
• převzetí či posílení jeho odpovědnosti - např. "Čím jsi ty sám přispěl k této situaci?", "Čím jsi mu umožnil, aby se takhle choval?"
• podpora samostatnosti - např. "Co pro to můžeš ty sám udělat?", "Čím to můžeš ovlivnit?"
• ujasnění cíle - např. "Čeho přesně chceš dosáhnout?", "Co by mělo být za rok jinak?", "Jak poznáš, že jsi toho dosáhnul?"
• nastavení priorit - např. "Co je pro tebe teď opravdu důležité?", "Čím potřebuješ začít?"
• orientace do budoucnosti - např. "Jaké důsledky bude pravděpodobně mít tvoje rozhodnutí?", "Čeho chceš dosáhnout dlouhodobě?"
• podpora kreativity - např. "Jaké další možnosti by ještě mohly existovat?", "Kde jinde to ještě můžeš využít?"
• sebereflexe - např. "Jak jsi sám s tímto výsledkem spokojený?", "Kdyby sis to mohl zopakovat, co bys udělal jinak?"
• nabídka jiných úhlů pohledu - např. "Co by na tvém místě udělal ...?", "Jak jinak by se tomu dalo rozumět?"
• odhodlání k akci - např. "Co bude teď tvůj první krok?", "Kdy to uděláš?", "Jak se k tomu můžeš zavázat?"

Silné koučovací otázky jsou všechny ty, které nejdou pouze po povrchu, ale které se týkají klientových hodnot a přesvědčení, jeho identity. Jsou to otázky, které zpochybňují klientovy domněnky, které ukazují, že existují i jiné úhly pohledu, než je ten jeho. Otázky, které vybízejí k novým objevům a vhledům, prohlubují uvědomění klienta - ať se to týká jeho situace, nebo jeho osoby. Jsou to tedy otázky, které klienta přiblíží k tomu, čeho touží dosáhnout.

Jak kouč pozná, že právě položil silnou otázku? Nejčastěji tak, že na druhé straně nastane ..... ticho. Nejlepší otázky jsou ty, na které klient nemá hned odpověď, ale musí o tom začít přemýšlet. Pak je velmi důležité, aby kouč tu chvíli ticha vydržel a dal klientovi k přemýšlení dostatečný prostor. Častou chybou méně zkušených koučů bývá, že když klient mlčí, kouč má potřebu do toho vstoupit a svoji otázku nějak dovysvětlit, nebo položit další otázku ... Ve skutečnosti tím ale pouze naruší tok klientových myšlenek.

Kouč také nemůže mít své otázky připravené předem. Silné otázky vycházejí z aktivního naslouchání klientovi, z porozumění jeho potřebám a stanoviskům. Kouč tedy musí "tančit" s klientem v přítomném okamžiku, reagovat na důležitá slova, na AHA momenty klienta, i na jeho neverbální projevy.

Kouč se také nikdy nesmí spokojit s příliš obecnou odpovědí, ale ptát se dál a pomoci klientovi dobrat se ke skutečné podstatě věci, překonat jeho autocenzuru a obvyklé vzorce myšlení.

Zda byla koučovací otázky opravdu dobrá, se často pozná až podle klientovy reakce. Klient sám ví nejlépe, jestli otázka opravdu "ťala do živého", jestli ho někam posunula, jestli si uvědomil něco nového.

Pokud využíváte služeb kouče, jaké otázky jsou pro Vás nejužitečnější?

Mnoho úspěchů Vám přeje Váš kouč Irma Bohoňková!