Jestliže chcete používat koučování jako nástroj k vedení nebo rozvoji druhých lidí, je důležité, abyste dokázali zaujmout a udržet koučovací postoj, nebo chcete-li pozici kouče.

Co to znamená? Mít koučovací postoj znamená "uklidit si" ve své hlavě, než začneme komunikovat s člověkem, kterého chceme koučovat. Znamená to nic nepředpokládat, nevytvářet si předem závěry o tom, jaký ten člověk je, jaká je jeho motivace, jak bude náš rozhovor probíhat. Znamená to také nemít už předem připravené v hlavě své vlastní řešení, ke kterému chceme druhého člověka dostrkat. Koučovací postoj je postoj čiré zvědavosti a otevřenosti. Je to také stav plného soustředění na druhého člověka. Jsme upřímně zvědaví, s čím druhý člověk přijde, jak přemýšlí, co navrhne, jaké možnosti řešení zvažuje ..

Mít koučovací pozici znamená přemýšlet více o lidech, se kterými pracujete, o jejich dovednostech a potenciálu, než o věcných tématech, problémech a jejich řešeních.

To není úplně jednoduché, zvlášť pro manažery, kteří jsou zvyklí rychle rozhodovat a řešit problémy. Postoj kouče vyžaduje trpělivost, ochotu naslouchat, schopnost upozadit své ego.

Otestujte si, jak jste na tom vy:

Když za vámi někdo přijde s problémem, o čem začnete uvažovat?

Uvažujete o tom, jak byste mohli tohoto člověka podpořit, aby byl schopen problém samostatně vyřešit? Jaké k tomu má dovednosti, zdroje, co se potřebuje naučit? Začnete mu klást otázky, které mu pomohou ujasnit si situaci?

Nebo obvykle okamžitě začnete sami přemýšlet, jak byste tento problém řešili vy? Máte tendenci hned rozdávat pokyny nebo rady, co má druhý člověk udělat a jak má postupovat?

Nebo si dokonce problém okamžitě vezmete za svůj ("Ukaž, dej to sem, já to vyřeším"), a zcela tak druhého člověka zbavíte odpovědnosti, ale také možnosti se něco naučit?

Jak zareagujete, když vás někdo přímo požádá o radu, jak má postupovat?

Začnete se zajímat o to, proč radu potřebuje? S čím si neví rady? Zkusíte ho otázkami dovést k tomu, aby začal sám hledat vhodný postup? Zeptáte se ho například "A jak bys postupoval, kdybych tady nebyl a nemohl ti poradit?"

Nebo se zatetelíte blahem, jak jste důležití a chytří, a okamžitě mu poradíte?

Jak postupujete, když druhý člověk udělá nějakou chybu nebo něco pokazí?

Požádáte ho, ať sám navrhne způsob řešení nebo nápravy? Berete jeho chybu jako příležitost se něco nového naučit? Zajímáte se, proč postupoval právě tímto způsobem a jak jinak by mohl postupovat příště?

Nebo máte hned připravené svoje řešení? Chyby druhým lidem vytýkáte nebo je za ně kritizujete? Je vám už předem jasné, proč druhý člověk postupoval tak, jak postupoval?

Když potřebujete rozhodnout o něčem, co se týká i druhých lidí ...

Zeptáte se jich předem na jejich názory nebo návrhy? Jste připraveni vyslechnout si jakýkoliv návrh?

Nebo máte už předem vytvořené svoje rozhodnutí a odmítnete nebo utnete jakýkoliv návrh, který s ním není v souladu?

Nebo dokonce rozhodnete sám a ostatní jen postavíte před hotovou věc?

Když se setkáváte s novým člověkem ...

Jste upřímně zvědaví, jakého člověka máte před sebou? Snažíte se o něm co nejvíce dozvědět? Přistupujete k němu bez jakýchkoli očekávání či předsudků?

Nebo si ho v prvních vteřinách "zaškatulkujete"? Tvrdíte o sobě, že máte dobrý "čich" na lidi, protože dokážete druhé lidi okamžitě odhadnout?

Nebo si dokonce svůj názor na druhého uděláte už předem a pak vidíte a slyšíte už jen to, co tento názor potvrzuje?

Kdybyste si měli vybrat, jaká charakteristika by vás spíš vystihovala?

"Jsem ten, kdo učí a rozvíjí druhé", nebo

"Jsem ten, který řeší problémy"?

V jakých situacích by vám mohl být užitečný koučovací postoj? K čemu by bylo dobré, kdybyste ho dokázali zaujmout a udržet? Jak by to asi ovlivnilo reakci druhých lidí?

Mnoho úspěchů v pěstování koučovacího postoje vám přeje váš kouč Irma Bohoňková!