Červen 2016: Co s těmi pocity?

18.05.2016 14:53

Každý obtížný rozhovor, který s někým vedeme, jsou ve skutečnosti tři rozhovory. Pouze jeden z nich se však odehrává na zjevné rovině, ostatní dva probíhají skrytě.

Tři rozhovory v jednom

Rozhovor o obsahu

Na zjevné rovině, pomocí slov, vedeme rozhovor o obsahu. Tento rozhovor se týká otázek (a odpovědí na ně) jako:

  • Co se stalo?
  • Co se nestalo?
  • Jak to vlastně bylo?
  • Kdo co udělal/neudělal a kdo co řekl/neřekl?
  • Co by se teď mělo/nemělo udělat?

Často zabruslíme i na pole nám už známého "Bermudského troúhelníku" komunikace PRAVDA - ÚMYSLY - VINA:

  • Kdo má pravdu?
  • Čí názor je správný?
  • Kdo to jak myslel?
  • Kdo za to může?
  • Čí je to vina?

Rozhovor o pocitech

Na skryté rovině, v našich hlavách, probíhá zároveň další, neméně důležitý rozhovor. Týká se našich pocitů a emocí:
 
  • Co to se mnou dělá?
  • Jak se cítím?
  • Jsou moje pocity přiměřené situaci?
  • Mám si své pocity přiznat, nebo je popřít?
  • Mám své pocity dát najevo, nebo je skrývat?
  • Co to dělá nebo udělalo s druhou stranou?
  • Jak se asi cítí?
  • Jak mám naložit s jeho/jejími pocity?

Rozhovor o identitě

Asi nejvíce skrytý, ale zároveň nejdůležitější rozhovor v naší hlavě se týká naší identity:
 
  • Co tahle situace pro mě znamená?
  • Co to o mě říká?
  • Co z toho pro mě vyplývá?
  • Jaký vlastně jsem? Jsem dobrý nebo špatný?
  • Jak si teď připadám?
  • Co si o mě myslí ten druhý?
  • Za koho mě má?
Pocity a identita nejsou pouhou součástí obtížných rozhovorů - obtížné rozhovory jsou obtížnými proto, že jsou především o pocitech a o naší identitě!
 

Předpoklady o pocitech

Také na úrovni pocitů a emocí máme různé předpoklady, z nichž některé jsou nepravdivé a nebezpečné. Například:
 
  • Pocity nejsou důležité, jde o věc.
  • Pocity do práce nepatří.
  • Své pocity bych neměl/a dávat najevo a neměl/a bych o nich mluvit.
Ve skutečnosti jsou naše pocity naší nedílnou součástí, nedokážeme je někde odložit. V práci není možné nechat své pocity v šatně nebo na vrátnici. I věci a situace, které zažíváme v práci, vždycky nějak emočně prožíváme.
Pokud jsou obtížné rozhovory především o pocitech, co vyřeším a čemu pomůžu, když své pocity budu skrývat? Ve skutečnosti je možné, a je to dokonce velmi užitečné, dát najevo, jak se cítím, a zjistit, jak se cítí ten druhý.
 
K tomu potřebujeme několik dovedností, které zdaleka nejsou samozřejmé:
 
  • Umět rozpoznat své vlastní pocity: Jak se vlastně cítím?
  • Umět rozpoznat pocity druhých: Jak se on/ona asi cítí?
  • Umět své pocity vyjádřit - vhodným způsobem, bez agresivity, bez obviňování druhých.
  • Umět vhodně zacházet s pocity druhých - projevit empatii, uznat, zklidnit ...

Jak se teď cítíte?

Zkuste si odpovědět na tuto otázku. Jaké máte právě teď pocity? Jaké emoce právě teď prožíváte? Pokud odpovíte, že žádné, nevěřím vám. Pokud byste opravdu neměli žádné pocity, asi byste byli mrtví.
 
Přesto to o sobě mnoho lidí říká: "Necítím se nijak". "Nemám žádný pocit". Důvod bude asi jinde - ne že by opravdu nic necítili, ale neumějí svoje pocity rozpoznávat. Nikde se to nenaučili. V mnoha rodinách a institucích jsou pocity opravdu tabu, nikdy se o nich nemluví, jakékoliv emoční projevy jsou odsuzovány a potlačovány. Naopak mnoha z nás v dětství říkali: "Nesmíš na sobě dát nic znát!", "Dělej jakoby nic!", "Nebuď taková citlivka!", "Kluci přece nebrečí!"
 
Někteří lidé jsou sice schopni rozpoznat, že něco cítí, ale neumějí své pocity pojmenovat, nemají pro ně slovní zásobu. Opět je to důsledek toho, že nám možná říkali "O pocitech se nemluví". Někteří lidé vám na otázku, jak se cítí, dokáží odpovědět pouze dvěma slovy: "Dobře" nebo "Špatně". Co to ale doopravdy znamená? 
 
Slovo "dobře" může vyjadřovat velmi širokou škálu pocitů. Mohu se například cítit (když to vezmeme podle abecedy): atraktivně, bezpečně, cílevědomě, čile, dojatě, efektivně, fascinovaně, grandiózně, hrdě, charakterně, idylicky, jistě, klidně, loajálně, motivovaně, nadšeně, odhodlaně, pobaveně, radostně, spokojeně, šťastně, toužebně, uchváceně, vyrovnaně, zvědavě ... Schválně, dokážete od každého písmene v abecedě najít ještě alespoň dva pocity?
 
Podobně když se cítím "špatně", mohu se vy skutečnosti cítit: apaticky, bezbranně, dopáleně, frustrovaně, hanebně, chladně, lhostejně, mrzutě, nedůtklivě, otráveně, provinile, rozpačitě, sklíčeně, unaveně, váhavě, zklamaně ...
 
Jak dobře dokážete rozpoznat a pojmenovat svoje pocity?
 
Zkuste si tuto dovednost v následujících dnech trénovat :-)
 
Váš kouč Irma Bohoňková
 
 
Zpět