Důkazem, že jste dobře naslouchali, není to, že vy jste porozuměli, ale že se druhý cítí vyslyšen.

Jak dobře dokážete naslouchat vy? Zamyslete se sami nad sebou a upřímně si odpovězte na následující otázky. Své odpovědi si zapište.

Když mluvíte s druhým člověkem, dokážete na něj v tu chvíli soustředit svoji plnou pozornost?

Nebo se vám stává, že:

• Odbíháte během rozhovoru v myšlenkách k jiným věcem?
• Přemýšlíte, co to, co druhý člověk říká, znamená pro vás?
• Připravujete si v duchu dopředu svoji odpověď a argumenty?
• Sledujete jedním okem obrazovku počítače nebo displej svého mobilu?

Co můžete sami u sebe v této oblasti zlepšit?

Čemu hlavně nasloucháte? Co si dokážete po rozhovoru s druhým člověkem zpětně vybavit?

Nasloucháte hlavně:

• Sami sobě - jaké myšlenky, soudy, pocity ve vás sdělení druhého člověka vyvolává, co jeho sdělení znamená pro vás?
• Obsahu jeho slov - co přesně řekl, jak to myslel, jaké informace zazněly?
• Tomu, co neřekl - o čem se nezmínil, co zamlčel, čemu nevěnoval pozornost, co nepovažoval za důležité?
• Emocím druhého - jak se asi druhý člověk při rozhovoru cítil, co o něm vypovídal jeho tón hlasu a neverbální projevy, jaká byla jeho energie?
• Potřebám druhého - co asi druhý člověk potřebuje? Čeho chce dosáhnout?
• Celkové atmosféře - jaký máte celkově z rozhovoru dojem, v jaké atmosféře probíhal? V jakém "silovém poli" se rozhovor odehrával? Kde to plynulo, kde vzniklo nějaké napětí?

Čím více úrovní dokážete při naslouchání postihnout, tím lépe dokážete naslouchat. Špatní posluchači naslouchají pouze na prvních dvou úrovních. Kouč naslouchá zejména emocím a potřebám druhého a celkové atmosféře rozhovoru.

Na kterou z těchto rovin naslouchání se potřebujete více zaměřit?

Jak obvykle reagujete, když vám druhý člověk něco sděluje?

Je vaše reakce empatická? Dokážete reflektovat a pojmenovat pocity a potřeby druhého? Ověřujete si, zda jste dobře porozuměli? Kladete mu další otázky a vybízíte ho, aby řekl více?

Nebo se vám spíše stává, že:

• Dáváte ihned nevyžádané rady?
• Poučujete, říkáte druhému, co by měl nebo neměl dělat?
• Moralizujete?
• Utěšujete druhého, nebo mu projevujete soucit?
• Zlehčujete jeho sdělení?
• Strháváte pozornost na sebe?
• Interpretujete jeho sdělení, je vám hned "jasné", co a proč chtěl říct?
• Máte tendenci hned hodnotit a posuzovat, co druhý člověk říká?

Co můžete sami u sebe v této oblasti zlepšit?

Když vám chce druhý člověk něco sdělit, dokážete se "upozadit" a dát mu dostatek prostoru?

Jste trpělivý posluchač? Uděláte si na druhého čas a necháte ho mluvit?

Nebo míváte tendenci:

• Skákat druhému do řeči?
• Hned mu říkat, co si o tom myslíte a jaký máte vy na věc názor?
• Předvádět své vlastní znalosti a zkušenosti?
• Dokončovat za druhého načaté věty?

Jaký špatný návyk byste chtěli sami u sebe omezit?

Co je vaším cílem, když nasloucháte druhým?

Chcete skutečně porozumět druhému člověku? Zajímá vás doopravdy druhý člověk a jeho "svět"?

Nebo nasloucháte hlavně proto:

• Abyste se něco dozvěděli, získali nové informace?
• Abyste uspokojili svou zvědavost?
• Abyste naplnili svoje potřeby?